PRAVIDLA PRO POSUZOVÁNÍ AKTIV
(K § 15 zákona o bankách a § 11 odst. 3 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech)

(1) Povinná osoba kategorizuje expozice představované pohledávkami vzniklými z výkonu činností vyplývajících z oprávnění k činnosti (dále jen „pohledávky z finančních činností“). Pohledávkami z finančních činností jsou zejména poskytnuté úvěry, pohledávky z finančního leasingu, pohledávky z vkladu, pohledávky ze záruky, pohledávky z akreditivu, pohledávky z faktoringu, zálohy na pořízení cenných papírů poskytnuté na dobu delší než 30 dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů s odkladem splatnosti prodejní ceny na dobu delší než 30 dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů nevypořádaných do 30 dnů po stanoveném dni vypořádání.

(2) Kategorizace vybraných expozic se nevztahuje na expozice zařazené do obchodního portfolia, pohledávky z držení cenných papírů, pohledávky z derivátů a pohledávky z jiných než finančních činností, zejména pohledávky z pracovněprávních a obdobných vztahů, poskytnuté provozní zálohy nebo zálohy na pořízení hmotného a nehmotného majetku, pohledávky z prodeje zásob, hmotného a nehmotného majetku.

a) pohledávky bez selhání dlužníka,

(1) Povinná osoba zařazuje pohledávky z finančních činností do těchto kategorií:

b) pohledávky se selháním dlužníka.

(2) Pokud povinná osoba pro účely kapitálových poměrů aplikuje u retailových expozic definici selhání dlužníka na úrovni transakce, aplikuje ji stejným způsobem i pro účely kategorizace těchto expozic.

b) sledované pohledávky.

(1) Pohledávky bez selhání dlužníka povinná osoba zařazuje do těchto podkategorií:

a) standardní pohledávky,

(2) Povinná osoba nemusí pohledávky bez selhání dlužníka podle odstavce 1 dále členit, pokud k nim při posuzování, zda došlo ke snížení jejich účetní hodnoty, přistupuje jako k portfoliu jednotlivě nevýznamných pohledávek.

(3) Pohledávka se považuje za standardní, pokud jsou splátky jistiny a příslušenství řádně hrazeny, žádná z nich není po splatnosti déle než 30 dnů, u žádné z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních 2 letech z důvodu zhoršení jeho finanční situace provedena restrukturalizace a není důvod pochybovat o jejím úplném splacení, aniž by povinná osoba přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění.

(4) Pohledávka se považuje za sledovanou, pokud došlo od vzniku pohledávky ke zhoršení finanční situace dlužníka nebo splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s dílčími problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 90 dnů nebo u žádné z pohledávek nebyla v posledních 6 měsících z důvodu zhoršení finanční situace dlužníka provedena restrukturalizace, a s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka je pravděpodobné její úplné splacení, aniž by povinná osoba přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění.

(1) Pohledávky se selháním dlužníka se považují za ohrožené pohledávky. Povinná osoba je zařazuje do těchto podkategorií:

b) pochybné pohledávky,

c) ztrátové pohledávky.

a) nestandardní pohledávky,

(2) Pohledávka se považuje za nestandardní, pokud její úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nejisté. Její částečné splacení je vysoce pravděpodobné, aniž by povinná osoba přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za nestandardní také tehdy, pokud jsou splátky jistiny nebo příslušenství hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 180 dnů.

(3) Pohledávka se považuje za pochybnou, pokud její úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka vysoce nepravděpodobné. Její částečné splacení je možné a pravděpodobné, aniž by povinná osoba přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za pochybnou také tehdy, pokud splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 360 dnů.

(4) Pohledávka se považuje za ztrátovou, pokud její úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nemožné. Předpokládá se, že tato pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena pouze částečně ve velmi malé částce, aniž by povinná osoba přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za ztrátovou také tehdy, pokud jsou splátky jistiny nebo příslušenství po splatnosti déle než 360 dnů. Za ztrátovou se také považuje pohledávka za dlužníkem, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, ledaže jde o pohledávku za majetkovou podstatou vzniklou po prohlášení konkursu.

(1) Pokud má povinná osoba více pohledávek z finančních činností za stejným dlužníkem a některá z nich naplňuje znaky selhání dlužníka, jsou všechny pohledávky za dlužníkem zařazeny do kategorie pohledávek se selháním dlužníka a v jejím rámci do stejné podkategorie pohledávek. Povinná osoba takto nepostupuje u pohledávek z finančních činností zařazovaných pro účely kapitálových poměrů do kategorie retailových expozic, u nichž sleduje selhání dlužníka na úrovni transakcí.

(2) Splňuje-li pohledávka současně kritéria pro zařazení do více podkategorií, povinná osoba ji zařazuje do nejhorší z těchto podkategorií. Povinná osoba takto nepostupuje u pohledávek z finančních činností zařazovaných pro účely kapitálových poměrů do kategorie retailových expozic, u nichž sleduje selhání dlužníka na úrovni transakcí.

(3) Restrukturalizovanou pohledávku povinná osoba zařazuje v okamžiku restrukturalizace do podkategorie, ve které tato pohledávka byla nebo měla být zařazena před restrukturalizací. Je-li povinná osoba schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před restrukturalizací poklesla, může ji zařadit do lepší podkategorie, pokud je zachován soulad v přístupu k pohledávce i pro účely kapitálového poměru; tím nejsou dotčena ustanovení, která vymezují standardní a sledovanou pohledávku.

(4) Pohledávku, která vznikla povinné osobě v souvislosti s postoupením skupiny jiných jejích pohledávek, povinná osoba zařazuje při vzniku do podkategorie, ve které byl nebo měl být zařazen rozhodující podíl postupovaných pohledávek. Je-li povinná osoba schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před postoupením poklesla, může ji zařadit do lepší podkategorie, pokud je zachován soulad v přístupu k pohledávce i pro účely kapitálového poměru.

(5) Povinná osoba alespoň jednou za čtvrtletí prověřuje správnost zařazení pohledávek do kategorií a podkategorií a ve shodě s výsledky zjištění provádí příslušné změny v jejich zařazení. Povinná osoba může správnost zařazení objemově nevýznamných pohledávek prověřovat i v delší periodě, než je čtvrtletí, nejméně však jednou ročně, pokud to odpovídá charakteru pohledávky nebo dlužníka a pokud je schopna prokázat dostatečnou obezřetnost při uplatňování takového postupu.

(1) Povinná osoba posuzuje, zda došlo ke snížení účetní hodnoty (dále jen „znehodnocení“) jednotlivých pohledávek nebo portfolia pohledávek s obdobnými charakteristikami vzhledem k úvěrovému riziku (dále jen „portfolium stejnorodých pohledávek“).

(2) Povinná osoba uplatňuje portfoliový přístup u jednotlivě posuzovaných pohledávek, u nichž jednotlivě nezjistila znehodnocení. V tomto případě povinná osoba také posuzuje, zda došlo ke znehodnocení portfolia stejnorodých jednotlivě neznehodnocených pohledávek. Pokud povinná osoba nemá více stejnorodých pohledávek, portfoliový přístup neuplatňuje.

(3) Povinná osoba může uplatňovat portfoliový přístup u jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek.

(4) Znehodnocení portfolia stejnorodých pohledávek, k němuž došlo v důsledku událostí, které nastaly po vzniku pohledávek, je objektivně prokázáno existencí pozorovatelných dat, která indikují snížení očekávaných budoucích peněžních toků z tohoto portfolia, ačkoli toto snížení nelze ještě identifikovat podle jednotlivých pohledávek zařazených do portfolia.

b) snížení cen nemovitostí v relevantních oblastech,

c) nepříznivé podmínky v odvětvích, ve kterých působí dlužníci,

d) zvýšení počtu dlužníků, kteří plně čerpají svůj limit a splácí své dluhy v minimální možné výši.

a) zvýšení nezaměstnanosti v relevantních oblastech,

(5) Indikátorem snížení očekávaných budoucích peněžních toků z portfolia stejnorodých pohledávek může být zejména

(1) Pokud dojde ke znehodnocení pohledávky, povinná osoba provede úpravu ocenění. Pokud povinná osoba pohledávku nebo její část, která odpovídá ztrátě ze znehodnocení, neodepíše, tvoří k pohledávce na tuto ztrátu opravnou položku.

(2) Povinná osoba alespoň jednou za čtvrtletí posuzuje dostatečnost a důvodnost vytvořených opravných položek k pohledávkám a upravuje jejich výši.

(3) Povinná osoba je schopna prokázat dostatečnost a důvodnost opravných položek.

c) statistických modelů.

(1) Ztrátu ze znehodnocení lze stanovovat pomocí

a) diskontování očekávaných budoucích peněžních toků,

b) koeficientů, nebo

(2) Pro účely plnění pravidel obezřetného podnikání povinná osoba stanovuje výši ztráty ze znehodnocení stejnou metodou jako pro účely vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky.

a) zajištění a s ním související uplatňované zásady a používané postupy vedoucí ke snižování úvěrového rizika zakládají nároky, které jsou právně účinné a vymahatelné ve všech právních řádech, jež jsou rozhodné pro nároky ze zajištění,

(3) Povinná osoba může při stanovení výše ztráty ze znehodnocení zohlednit zajištění, pokud

h) má stanovena a uplatňuje jednoznačná kritéria pro posuzování způsobilosti poskytovatelů osobního zajištění.

g) je poskytovatel osobního zajištění dostatečně důvěryhodný tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení zohledněno při výpočtu ztráty ze znehodnocení, a

f) stupeň korelace mezi hodnotou kolaterálu a úvěrovou kvalitou dlužníka je nevýznamný,

e) je v případě selhání dlužníka nebo, jestliže to připadá v úvahu, osoby, která převzala kolaterál do úschovy, ke skladování, anebo do správy, zejména bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku některé z těchto osob, nebo nastala-li jiná stanovená úvěrová událost, oprávněna uspokojit svou pohledávku v přiměřené době od rozhodné skutečnosti,

d) je kolaterál v přiměřené době zpeněžitelný alespoň v hodnotě, v jaké je zohledněn při výpočtu ztráty ze znehodnocení; pokud byl kolaterál v uplynulých 3 letech zobchodován, je možné jej při stanovení výše ztráty ze znehodnocení zohlednit nejvýše do ceny posledního obchodu,

c) bez ohledu na zohledňované zajištění nadále provádí plné posuzování úvěrového rizika spojeného s pohledávkou,

b) odpovídajícím způsobem řídí rizika, kterým je nebo může být vystavena v souvislosti se zajištěním, které zohledňuje,

(1) Pokud povinná osoba používá diskontování očekávaných budoucích peněžních toků, ztrátu ze znehodnocení pohledávky stanovuje jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou. Původní efektivní úroková míra je efektivní úroková míra zjištěná v okamžiku vzniku pohledávky.

(2) Efektivní úroková míra odpovídá úrokové míře, kterou se diskontují očekávané budoucí peněžní toky až do splatnosti pohledávky, nebo, je-li to vhodnější, do kratší doby, a to na účetní hodnotu pohledávky.

(3) Při výpočtu efektivní úrokové míry povinná osoba odhaduje očekávané budoucí peněžní toky při zohlednění všech smluvních podmínek, zejména možnosti předčasného splacení a poplatků. Pokud nelze spolehlivě stanovit očekávané budoucí peněžní toky, použijí se smluvní peněžní toky. Při výpočtu efektivní úrokové míry povinná osoba nezohledňuje budoucí ztráty ze znehodnocení vzhledem k úvěrovému riziku.

a) 0,01 v případě sledované pohledávky,

(1) Pokud povinná osoba používá koeficienty, stanovuje ztrátu ze znehodnocení pohledávky tak, že rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství a povinnou osobou zohledněným zajištěním dané pohledávky násobí koeficientem

b) 0,2 v případě nestandardní pohledávky,

c) 0,5 v případě pochybné pohledávky,

d) 1,0 v případě ztrátové pohledávky.

(2) Povinná osoba rovněž prověřuje, zda ztráta ze správně zařazené sledované, nestandardní nebo pochybné pohledávky není vyšší než ztráta stanovená podle odstavce 1. Je-li ztráta vyšší než ztráta stanovená podle odstavce 1, povinná osoba zvýší koeficient, ale tak, aby u

c) pochybné pohledávky byl nižší než 1,0.

b) nestandardní pohledávky byl nižší než 0,5 a

a) sledované pohledávky byl nižší než 0,2,

(3) Uplatňuje-li povinná osoba u ohrožené pohledávky princip časového rozlišení (akruální princip), ve výpočtu podle odstavce 1 použije jistinu pohledávky nezvýšenou o naběhlé příslušenství a vypočtenou ztrátu zvýší o částku rovnající se naběhlému příslušenství.

(4) Stanovuje-li povinná osoba ztrátu ze snížení účetní hodnoty pohledávky, zejména pohledávky nabyté za úplatu, která je oceněna k okamžiku uskutečnění účetního případu pořizovací cenou, postupuje tak, že zjistí, zda k okamžiku uskutečnění účetního případu, zejména k okamžiku nabytí pohledávky, existuje rozdíl mezi pořizovací cenou pohledávky a jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství.

(5) Pokud existuje rozdíl podle odstavce 4 a má charakter

b) prémie, kdy pořizovací cena pohledávky je vyšší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, povinná osoba ztrátu stanovenou podle odstavce 1 zvýší o prémii.

a) diskontu, kdy pořizovací cena pohledávky je nižší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, povinná osoba ztrátu stanovenou podle odstavce 1 sníží o diskont nebo část diskontu, je-li diskont větší než tato ztráta,

(6) Pokud neexistuje rozdíl podle odstavce 4, povinná osoba stanoví ztrátu podle odstavce 1.

(7) Ztrátu ze znehodnocení pohledávky, kterou povinná osoba má v souvislosti s postoupením skupiny jiných jejích pohledávek, stanovuje tak, aby jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství a snížená o opravnou položku nebyla vyšší, než by byl součet jistin postupovaných pohledávek zvýšených o naběhlé příslušenství a snížených o opravné položky v případě, že by k postoupení nedošlo a povinná osoba by stanovovala ztráty ze znehodnocení jednotlivých pohledávek. To neplatí, pokud povinná osoba postupuje podle § 75 odst. 4 věty poslední.

a) vytvořena z hlediska počtu dostatečně velká portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek pro zajištění statistické významnosti ztrát; do portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek povinná osoba pro účely využití statistického modelu zařazuje všechny své pohledávky daného typu, a to i ty, které se rozhodla vyřadit z portfolia jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení jejich znehodnocení,

b) dostatečně dlouhé časové řady týkající se daných pohledávek, zpravidla srovnatelné s průměrnou dobou splatnosti jednotlivě nevýznamných pohledávek; délka časových řad u portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek s původní dobou splatnosti delší než rok je však zpravidla alespoň jeden ekonomický cyklus, popřípadě alespoň 3 roky, a

c) statistický model zohledňující časovou hodnotu peněz, všechny očekávané budoucí peněžní toky spojené s portfoliem pohledávek a splatností pohledávek v portfoliu a nezpůsobující ztráty ze znehodnocení pohledávek v portfoliu k okamžiku uskutečnění účetního případu.

(1) Povinná osoba při zahájení posuzování portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek má

(2) Povinná osoba monitoruje skutečné ztráty spojené s portfoliem jednotlivě nevýznamných pohledávek a testuje správnost odhadu ztrát na základě nových údajů o skutečných selháních dlužníků v portfoliu ve vhodné časové periodě v závislosti na frekvenci splátek; v úvahu bere i informace o jednotlivě nevýznamných pohledávkách, které vyřadila z portfolia jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení znehodnocení.

(4) Povinná osoba tvoří opravné položky k portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek ve výši statistického odhadu ztrát z těchto portfolií vypočtených s použitím statistických modelů, pokud v této výši pohledávky neodepíše.

(3) Povinná osoba pravidelně ověřuje vhodnost statistického modelu a správnost nastavení jeho parametrů.

(5) Povinná osoba je schopna prokázat dostatečnou obezřetnost při používání statistických modelů pro stanovení výše ztrát k portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek.

(1) Povinná osoba alespoň jednou za čtvrtletí posuzuje dostatečnost a důvodnost rezerv, které se v souladu s účetními metodami tvoří k podrozvahovým položkám, a upravuje jejich výši.

(2) Povinná osoba je schopna prokázat dostatečnost a důvodnost rezerv podle odstavce 1.