ZÁKLADNÍ ZNAKY TYPU A KATEGORIE VOZIDEL

(1) Základní znaky pro určení typů, variant a verzí silničních vozidel, při schvalování harmonizovaného typu, pro vozidla

a) kategorií M, N a O, jsou uvedeny v příloze II části B směrnice 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „směrnice 2007/46/ES“),

b) kategorie L jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem¹²),

c) kategorií T, C, R a S jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem¹³).

(2) Pro určení základních znaků typů, variant a verzí silničních vozidel kategorie Z se odstavec 1 použije obdobně.

(1) Základní znaky pro určení typů systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, při schvalování harmonizovaného typu, pro vozidla

a) kategorií M, N a O jsou uvedeny v čl. 3 a čl. 10 směrnice 2007/46/ES,

b) kategorie L jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem¹²),

c) kategorií T, C, R a S jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem¹³).

(2) Základní znaky pro určení typů systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, na které se použije mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jsou uvedeny v rozhodnutích přijatých na základě Dohody o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení udělených na základě těchto pravidel, uzavřené v Ženevě dne 20. března 1958 ve znění Dohody z 16. října 1995 (dále jen „rozhodnutí přijatá na základě mezinárodní smlouvy“).

(3) Pro určení základních znaků typů systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, na které se nepoužijí příslušné předpisy Evropské unie ani mezinárodní smlouva v oblasti schvalování technické způsobilosti, kterou je Česká republika vázána, se odstavce 1 a 2 použijí přiměřeně.