10. Dle usnesení sp. zn. III. ÚS 3394/10 ze dne 14. 2. 2011 je primárně věcí stěžovatele, aby posoudil, zda námitky, které má proti předchozímu rozhodování obecných soudů, lze efektivně uplatnit v dovolání nebo zda se může obrátit přímo na Ústavní soud. „V prvé řadě je třeba uvést, že z ustanovení § 265a odst. 1 a 2 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) vyplývá, že dovolání je v těchto případech přípustným mimořádným opravným prostředkem, ovšem vzhledem k taxativnímu výčtu dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 tr. ř.) nemusí být vždy ,posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje' (§ 72 odst. 3, § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Je přitom primárně věcí samotného obviněného, aby posoudil, zda námitky, které má vůči rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo soudu prvního stupně), lze ,efektivně' uplatnit v dovolání nebo zda se může obrátit ,přímo' na Ústavní soud (zodpoví-li ovšem danou otázku nesprávně, může Ústavní soud jeho postup shledat jako ,nevyčerpání všech procesních prostředků' ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout).“ Obdobně se Ústavní soud vyjádřil také v usnesení sp. zn. II. ÚS 1157/11 ze dne 17. 5. 2011.