a) ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu provádět ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů určených k zabraňování daňovým únikům nebo situacím vyhýbaní se daňové povinnosti;

b) příslušný úřad jednoho smluvního státu může, po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu, odepřít jakékoli osobě, nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody plynoucí ze Smlouvy, jestliže by podle jeho názoru poskytnutí těchto výhod znamenalo zneužití Smlouvy.