60. Otázkou pokut a daňových povinností se Ústavní soud zabýval i v již citovaném zamítavém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/13 (k pokutě ve výši 10 % ze zajištění daně při nedoplatku spotřební daně). V něm zamítl návrh krajského soudu na zrušení § 43 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že zákonem stanovená možnost uhrazení daně celním úřadem ze zajištění daně jako náhradní způsob plnění pro případ, že daňový subjekt řádně a včas neuhradil spotřební daň, nevede k rozporu s čl. 1 a 11 Listiny. Ústavní soud přihlédl k tomu, že norma požadavek diferenciace sankcí respektuje již tím, že uložená pokuta je závislá na výši nedoplatku ke spotřební dani. Odráží tak objem finančních prostředků pohybujících se v obchodu s minerálními oleji, lihem, pivem, vínem a meziprodukty a tabákovými výrobky, kterému odpovídá výše daně, již je daňový subjekt povinen přiznat a zaplatit, a následně pak i částka zajištění daně, z níž je odvozována pokuta. Ústavní soud uzavřel, že taková pokuta nemůže být pro daňové subjekty pohybující se v oblasti podnikání s přísně regulovanými komoditami likvidační.