14. Ministerstvo spravedlnosti polemizuje s konkrétními námitkami navrhovatelů, přičemž zdůrazňuje, že je třeba odlišit diskuzi „o vhodnosti výše odměny znalce“ a „o protiústavnosti právního předpisu, který určitou výši odměny stanoví“. Ve vztahu k navrhovateli namítané protiústavnosti napadeného ustanovení z důvodu zásahu do „podstaty a smyslu práva podnikat“, zaručeného čl. 26 odst. 1 Listiny, je ministerstvo toho názoru, že v daném případě k takovému zásahu nedochází, neboť „stanovená odměna společně s nárokem na náhradu vynaložených výdajů jistě překračuje hranici pouhého pokrytí nákladů a přináší znalci (byť v některých případech malý) zisk“. Navíc upozorňuje na skutečnost, že „určitá regulatorní omezení (v tomto případě stanovení pevné odměny ze strany státu) jsou kompenzována výsadním postavením znalců a exkluzivity jim vyhrazených činností (podávání znaleckých posudků pro soukromé osoby)“, což dle ministerstva mimo jiné zcela koresponduje se závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci Van der Mussele proti Belgii ze dne 23. 11. 1983 (stížnost č. 8919/80). ESLP zde řešil otázku nutné obhajoby bez nároku na odměnu a náhradu výdajů advokátů, přičemž konstatoval, že „neproplacení platu a výloh je jevem, který je nutno posuzovat z úhlu normálnosti a proporcionality“, které vymezil tím, že „žalujícímu nebyla vnucena disproporční zátěž, tj. v daném období představovala sporná situace pro pana Van der Mussela jistě určité nevýhody, vyplývající z neproplacení odměny a výloh, současně však je doprovázely výhody“, mezi které ESLP zařadil „profesní monopol advokacie na obhajobu, možnost profesního zdokonalování, zabezpečení práva na obhajobu“ podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na výše uvedené proto ministerstvo konstatuje, že napadené ustanovení je v souladu s ústavním pořádkem a neporušuje právo znalců podnikat zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny, tím méně pak zákaz nucených prací ve smyslu čl. 9 Listiny, jak navrhovatelé rovněž namítají. Ve vztahu k námitce, že napadené ustanovení a jím stanovená výše odměn znalců je v rozporu s principem rovnosti (čl. 1 Listiny), pak ministerstvo uvádí, že „není přiléhavé srovnávat v kontextu stanovené odměny znalce s jinými profesemi. Vznik oprávnění k výkonu činnosti znalce, požadavky na jeho osobu i odbornost nejsou srovnatelné s jinými profesemi. Jeho úloha a postavení v řízení před orgány veřejné moci jsou odlišné od jiných profesí a jeho činnost nelze připodobnit k jiným činnostem“.