42. Ve shodě se stěžovatelem se pak veřejná ochránkyně práv domnívá, že napadená ustanovení ani ustanovení § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví nedostojí požadavku zákonného základu pro možné omezení základního práva podle čl. 4 odst. 2 Listiny. Zákonodárce totiž nevymezil ani podstatné parametry povinného očkování (nestanovil meze zmocnění), a zjevně tak na moc výkonnou delegoval uložení primárních povinností. Podzákonná úprava pak sama, bez opory v zákoně, vymezila definiční znaky povinného očkování.