(1) Zvláštními nebo výhradními právy jsou práva udělená příslušným orgánem veřejné moci na základě právního předpisu, jejichž obsahem je vyhrazení výkonu relevantních činností vymezených v § 153 jedné nebo více osobám a která podstatně ovlivňují možnost jiných osob vykonávat tuto činnost.

(2) Za zvláštní nebo výhradní práva se nepovažují taková práva, která byla udělena postupem, u něhož bylo zajištěno vhodné uveřejnění a jejichž udělení bylo založeno na objektivních kritériích. Za takový postup se považují zejména

a) zadávací řízení umožňující účast neomezenému okruhu dodavatelů, nebo

b) řízení podle jiných právních předpisů uvedených v příloze č. 5 k tomuto zákonu.