(1) Pokud zadavatel stanoví technické podmínky prostřednictvím odkazu na normy nebo technické dokumenty, použije je v tomto pořadí

a) české technické normy²⁸) přejímající evropské normy přijaté evropskými normalizačními orgány a zpřístupněné veřejnosti,

b) evropské technické posouzení²⁹),

c) obecné technické specifikace v oblasti informačních a komunikačních technologií podle čl. 13 a 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES,

d) mezinárodní normy přijaté mezinárodními normalizačními orgány a zpřístupněné veřejnosti,

e) technické dokumenty vydané evropskými normalizačními orgány postupem přizpůsobeným vývoji potřeb trhu, který není evropskou normou.

(2) Není-li možné odkázat na normy nebo technické dokumenty podle odstavce 1, může zadavatel odkázat na

a) české technické normy,

b) stavební technická osvědčení³⁰), nebo

c) národní technické podmínky vztahující se k navrhování, posuzování a provádění staveb a stavebních prací a použití výrobků.

(3) U každého odkazu na normy nebo technické dokumenty podle odstavce 1 nebo 2 zadavatel uvede možnost nabídnout rovnocenné řešení.

(4) Zadavatel může odkaz na normy nebo technické dokumenty podle odstavce 1 nebo 2 použít také jako prostředek ověření splnění požadavků zadavatele podle § 89 odst. 1 písm. a). Technické podmínky může zadavatel stanovit rovněž formou kombinace požadavků podle § 89 odst. 1 písm. a) a odkazu na normy nebo technické dokumenty podle odstavce 1 nebo 2.