34. Podstata institutu osvojení dítěte spočívá v přijetí cizího dítěte za vlastní, a to se všemi s tím spojenými právními důsledky. Tento institut má svůj původ již v římském právu a jeho základní myšlenkou je, že se osvojením napodobuje přirozený poměr rodičů a dětí (adoptione naturam imitatur - osvojením se napodobuje příroda, viz např. J. Sedláček in: Fr. Rouček, J. Sedláček. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Sv. 1. Praha: V. Linhart, 1935, str. 894). Osvojení a další formy tzv. náhradní rodinné výchovy by však měly být vnímány vždy jen jako náhradní řešení v případě krize přirozené rodiny, jehož cílem je co nejlepší služba dítěti. Lze přitom odlišit tři hlavní typy osvojení: 1. individuální, 2. společné a 3. osvojení biologického dítěte partnera či manžela (tzv. „second parent adoption^“, „l'adoption coparentale“, „Stiefkindadoption“).