(1) Každý, kdo vykonává radiační činnost, je povinen zajistit, aby v důsledku této činnosti, a to i v případě nahromadění radioaktivní látky uvolňované z pracoviště, byla při optimalizaci radiační ochrany použita dávková optimalizační mez pro reprezentativní osobu 0,25 mSv za rok a v případě energetického jaderného zařízení současně 0,2 mSv pro výpusti do ovzduší a 0,05 mSv pro výpusti do povrchových vod. V případě energetického jaderného zařízení tato dávková optimalizační mez platí souhrnně pro všechna jaderná zařízení v daném území k umístění jaderného zařízení.

(2) Dávkovou optimalizační mez pro uvolňování radioaktivní látky z pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření stanoví Úřad v podmínkách povolení podle § 9 odst. 2 písm. e).

(3) Úřad může za účelem stanovení autorizovaného limitu ozáření reprezentativní osoby rozhodnutím uložit žadateli o povolení k uvolňování radioaktivní látky z pracoviště, aby zajistil provedení optimalizační studie.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví obsah optimalizační studie pro stanovení autorizovaného limitu ozáření reprezentativní osoby.