Radiační ochrana pacientů

(1) Pro posouzení optimalizace lékařského ozáření při zdravotních výkonech v radiodiagnostice a intervenční radiologii a při diagnostických zdravotních výkonech v nukleární medicíně musí být používány diagnostické referenční úrovně.

(2) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni pro zdravotní výkony významné z hlediska radiační ochrany v radiodiagnostice, intervenční radiologii a diagnostické nukleární medicíně

(1) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni zaznamenávat veličiny a parametry umožňující stanovení dávky u každého pacienta pro konkrétní zvolené vyšetření nebo léčbu a předávat je na vyžádání Úřadu.

(2) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni při provádění lékařského ozáření dětí, lékařského ozáření, které je spojeno s vysokými dávkami pacientům při radioterapii, intervenční radiologii, výpočetní tomografii a nukleární medicíně, a v rámci vyhledávacího vyšetření věnovat zvýšenou pozornost hodnocení ozáření pacientů a volbě postupů určených pro lékařské ozáření.

(3) Zdravotní pojišťovna je povinna poskytnout Úřadu na vyžádání údaje o zdravotních službách, při nichž bylo použito ionizující záření a které byly poskytovatelem zdravotních služeb vykázány a zdravotní pojišťovnou uhrazeny. Údaje podle věty prvé se použijí pro stanovení distribuce dávek u obyvatelstva z lékařského ozáření.

(4) Zadavatel klinického hodnocení radiofarmak je povinen bez zbytečného odkladu oznámit Úřadu podání žádosti o povolení klinického hodnocení radiofarmak podle zákona o léčivech.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, strukturu a způsob předávání údajů o zdravotních službách zdravotní pojišťovnou a obsah oznámení o podání žádosti o povolení klinického hodnocení radiofarmak.

(1) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni vybavit pracoviště, na kterém se provádí lékařské ozáření, přístroji a pomůckami k zajištění radiační ochrany pacienta a fyzické osoby, která mu poskytuje pomoc.

(2) Pacient po léčebné nebo diagnostické aplikaci radionuklidu může být propuštěn do domácí péče pouze za předpokladu, že

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

(1) Držitel povolení nebo registrant musí provádět lékařské ozáření tak, aby byla minimalizována pravděpodobnost vzniku radiologické události. V případě radioterapeutické činnosti musí držitel povolení provádět analýzu rizika vzniku radiologické události.

(2) Dojde-li k radiologické události, jsou držitel povolení nebo registrant povinni postupovat s ohledem na její závažnost tak, aby byl její následek co nejmírnější. Držitel povolení a registrant musí kategorizovat radiologickou událost do kategorií A, B nebo C podle míry ohrožení zdraví pacientů a závažnosti chyby, která ji způsobila. Úřad může kategorii radiologické události rozhodnutím změnit. Při rozhodování o zařazení radiologické události do jiné kategorie Úřad zohlední míru ohrožení zdraví pacientů a závažnost chyby, která ji způsobila.

(3) Držitel povolení nebo registrant musí zajistit prošetření radiologické události a potenciální radiologické události a přijmout opatření k předcházení jejich vzniku. Postup držitele povolení nebo registranta musí odpovídat riziku spojenému s radiologickou událostí nebo potenciální radiologickou událostí. Držitel povolení nebo registrant musí vést a uchovávat záznamy o jejich kategorizaci, z jejich prošetření a o přijatém opatření v návaznosti na ně.

(4) O radiologické události a potenciální radiologické události musí držitel povolení nebo registrant informovat Úřad, indikujícího lékaře, aplikujícího odborníka a pacienta nebo jeho zákonného zástupce.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

a) stanovit místním šetřením typické hodnoty veličin sloužící k posouzení optimalizace pomocí diagnostických referenčních úrovní,

b) pravidelně přezkoumávat místními šetřeními typické hodnoty podle písmene a),

c) vést záznamy o průběhu a výsledcích místních šetření,

d) v případě, že je místním šetřením zjištěno soustavné překračování diagnostických referenčních úrovní nebo typických hodnot podle písmene a), provést přezkoumání, zda je lékařské ozáření optimalizováno,

e) bez zbytečného prodlení provést nápravné opatření, pokud přezkoumání podle písmene d) odhalí nedostatky v optimalizaci lékařského ozáření, a

f) vést záznamy o průběhu, výsledcích a času provádění přezkoumání podle písmene d) a o povaze a času provádění nápravného opatření podle písmene e).

a) nebudou překročeny hodnoty stanovené v § 64 odst. 1,

b) je poučen o rizicích a bezpečném způsobu chování a

c) je vybaven písemnými pokyny k bezpečnému způsobu chování, stanoví-li tak prováděcí právní předpis.

a) požadavky na zdroj ionizujícího záření používaný při lékařském ozáření a vybavení pracoviště pro rentgenovou diagnostiku a radioterapii,

b) způsob provádění léčebné nebo diagnostické aplikace radionuklidu,

c) podmínky propouštění pacienta po léčbě nebo vyšetření radionuklidem,

d) případy, kdy je vyžadováno vybavení pacienta písemnými pokyny k bezpečnému způsobu chování po léčebné nebo diagnostické aplikaci radionuklidu.

a) kritéria pro zařazení radiologických událostí do kategorií,

b) postupy pro případ výskytu radiologické události a potenciální radiologické události podle odstavce 3,

c) obsah a dobu uchovávání záznamů podle odstavce 3,

d) rozsah informování o radiologické události a potenciální radiologické události a lhůty k jeho provedení.