(1) Kulturou zabezpečení je soubor vlastností, postojů a způsobů jednání osob a institucí zajišťující udržení, podporu a posílení zabezpečení.

(2) Každý, kdo provádí zabezpečení, musí zavést, trvale rozvíjet, udržovat a pravidelně hodnotit kulturu zabezpečení a zajistit její zavedení mezi svými organizačními jednotkami, pracovníky a jinými osobami podílejícími se na zabezpečení.

a) jaderného materiálu a jaderného zařízení nebezpečí plynoucímu z projektové základní hrozby,

(3) Kultura zabezpečení musí odpovídat v případě

b) radionuklidového zdroje skutečně existující známé hrozbě spojené s radionuklidovým zdrojem.

(4) Každý, kdo provádí zabezpečení, musí

e) zajistit, aby vedoucí pracovníci poskytovali pracovníkům a jiným osobám podílejícím se na zabezpečení pokyny k zajištění kultury zabezpečení a stanovovali cíle zabezpečení.

a) zajistit, aby si všichni pracovníci a jiné osoby, které se podílejí na zabezpečení, byli vědomi existence skutečné hrozby a významu zabezpečení a věnovali zabezpečení pozornost odpovídající jeho významu,

b) provádět zabezpečení s ohledem na účel a význam role každého jednotlivce v rámci zabezpečení,

c) propojit kulturu zabezpečení a kulturu bezpečnosti; kultura bezpečnosti a kultura zabezpečení se musí doplňovat a nesmí se nevhodně ovlivňovat,

d) pracovníky a jiné osoby, které se podílejí na zabezpečení, seznámit s jejich povinnostmi v rámci kultury zabezpečení a pravidelně je o ní proškolovat a

(5) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a způsob zajištění, trvalého rozvíjení, udržování a pravidelného hodnocení kultury zabezpečení.