(3) Školské poradenské zařízení při posuzování speciálních vzdělávacích potřeb žáka vychází z

a) charakteru obtíží žáka, které mají dopad na jeho vzdělávání,

b) speciálně-pedagogické, případně psychologické, diagnostiky za účelem posouzení speciálních vzdělávacích potřeb žáka,

c) informací o dosavadním průběhu vzdělávání žáka ve škole, zejména údajů uvedených ve školní matrice,

d) informací školy o podpůrných opatřeních prvního stupně poskytovaných žákovi,

e) údajů o dosavadní spolupráci žáka se školským poradenským zařízením,

f) informací poskytnutých žákem nebo zákonným zástupcem žáka,

g) podmínek školy, ve které se žák vzdělává nebo se bude vzdělávat, a

h) posouzení zdravotního stavu poskytovatelem zdravotních služeb nebo posouzení podstatných skutečností ke stanovení podpůrných opatření jiným odborníkem, je-li to třeba.