A. Obecné požadavky pro všechny typy a formy studijních programů

1. Akademický pracovník může být na vysokých školách:
uskutečňovaných v českém jazyce a v případě studijního programu téhož obsahového zaměření v českém a cizím jazyce.

a) garantem nejvýše jednoho studijního programu,

b) garantem nejvýše jednoho bakalářského studijního programu a jednoho magisterského studijního programu téhož, blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření,

c) garantem nejvýše jednoho magisterského studijního programu a jednoho doktorského studijního programu téhož, blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření, nebo

d) garantem v oblasti umění nejvýše jednoho bakalářského studijního programu, jednoho magisterského studijního programu a jednoho doktorského studijního programu téhož, blízkého nebo příbuzného obsahového zaměření,

2. Garant studijního programu působí na vysoké škole jako akademický pracovník na základě pracovního nebo služebního poměru nebo poměrů s celkovou týdenní pracovní dobou odpovídající stanovené týdenní pracovní době podle § 79 zákoníku práce. V případě, že jde o studijní program uskutečňovaný na součásti vysoké školy, platí též, že garant studijního programu působí na této součásti jako akademický pracovník na základě pracovního nebo služebního poměru podle věty první s týdenní pracovní dobou odpovídající alespoň polovině stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 zákoníku práce.

3. Případné další pracovní nebo služební poměry garanta studijního programu, na základě kterých působí jako akademický pracovník na téže nebo jiných vysokých školách nebo na zahraniční vysoké škole nebo tuzemské právnické osobě podle § 93a zákona o vysokých školách, nezakládají povinnost výkonu práce nebo přítomnosti na pracovišti v celkovém rozsahu přesahujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 zákoníku práce.

4. Základní teoretické studijní předměty profilujícího základu studijního programu mají garanty, kteří se významně podílejí na jejich výuce, například vedením přednášek. Studijní program je dostatečně personálně zabezpečen i z hlediska doby platnosti jeho akreditace a perspektivy jeho rozvoje, a to zejména se zřetelem na:

a) délku týdenní pracovní doby garantů základních teoretických studijních předmětů profilujícího základu studijního programu,

b) dobu, na kterou je pracovní poměr těchto zaměstnanců k dané vysoké škole sjednán nebo na kterou je jeho sjednání zajištěno.

5. V případě, že součet týdenní pracovní doby akademického pracovníka ze všech uzavřených pracovních nebo služebních poměrů na činnost akademického pracovníka na téže nebo jiné vysoké škole přesáhne 1,5 násobek stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 zákoníku práce, nebude tento akademický pracovník brán v úvahu při posuzování personálního zabezpečení studijního programu na žádné vysoké škole.

6. Případné pracovní nebo služební poměry akademického pracovníka sjednané na dobu nejvýše jednoho roku s rozsahem týdenní pracovní doby nepřesahující 0,2 násobek stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 zákoníku práce se při posuzování požadavků na délku týdenní pracovní doby akademického pracovníka nezohledňují.

7. V případě studijních programů zdravotnického zaměření se požadavky na délku týdenní pracovní doby akademických pracovníků považují za splněné i tehdy, jestliže lze těmito požadavky stanovenou délku pracovní doby dosáhnout tím, že se k délce týdenní pracovní doby akademického pracovníka na vysoké škole přičte týdenní pracovní doba této osoby daná jejím pracovním poměrem k fakultní nemocnici nebo k jinému zdravotnickému zařízení, se kterým má vysoká škola uzavřenu smlouvu o spolupráci při zajištění klinické a praktické výuky nebo výzkumné a vývojové činnosti.

8. U odborníků z praxe je uvedeno jejich působení v oboru za posledních 5 let.

9. Nejde-li o studijní program v oblasti umění, mají vyučující zajišťující jeho uskutečňování vysokoškolské vzdělání získané absolvováním alespoň magisterského studijního programu nebo jeho ekvivalent získaný na zahraniční vysoké škole.

10. V případě studijních programů, které mají být uskutečňovány ve spolupráci se zahraniční vysokou školou podle § 47a zákona o vysokých školách, je doložena platnost zahraniční akreditace nebo jiné formy uznání obsahově souvisejícího zahraničního vysokoškolského studijního programu podle právních předpisů domovského státu zahraniční vysoké školy, popřípadě je doloženo podání žádosti zahraniční vysoké školy o tuto zahraniční akreditaci nebo uznání; příslušné právní předpisy domovského státu zahraniční vysoké školy jsou konkrétně určeny.