ČÁST DVACÁTÁ SEDMÁ
STROJÍRENSTVÍ, TECHNOLOGIE A MATERIÁLY

A. Základní tematické okruhy

a) Metalurgie a slévárenství,

b) Strojírenská technologie,

c) Zpracovatelské technologie,

d) Materiálové inženýrství,

e) Technická diagnostika,

f) Konstrukce strojů a zařízení,

g) Aplikovaná mechanika a biomechanika,

h) Automatické řízení a inženýrská informatika,

i) Projektování výrobních systémů,

j) Mechatronika,

k) Průmyslové inženýrství,

l) Řízení průmyslových systémů.

B. Výčet typických studijních programů

a) Strojírenství,

b) Strojírenská technologie,

c) Strojní inženýrství,

d) Technologická zařízení,

e) Konstrukce strojů a zařízení

f) Výrobní systémy,

g) Konstrukce energetických strojů a zařízení,

h) Konstrukce motorů a vozidel,

i) Produktové inženýrství,

j) Řízení jakosti,

k) Management kvality,

l) Biomechanika,

m) Nanotechnologie,

n) Mechatronika,

o) Výrobní stroje, systémy a roboty,

p) Automatizace výrobních procesů,

q) Materiálové inženýrství,

r) Textilní inženýrství,

s) Sklářské inženýrství,

t) Zpracovatelské inženýrství,

u) Letecká a raketová technika,

v) Řízení průmyslových systémů.

C. Rámcový profil absolventa

a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

1. znalosti mechaniky pevných těles, mechaniky tekutin a termomechaniky,

2. znalosti konstrukce strojů a mechanismů,

3. znalosti strojírenské technologie,

4. znalosti materiálového inženýrství,

5. znalosti technické kybernetiky, mechatronických systémů, robotů a výpočetní techniky,

6. znalosti modelování, technického měření a experimentálních metod,

7. podle zaměření konkrétního programu znalosti z oblasti konstrukce a vývoje strojního zařízení, energetických, případně hydraulických, strojů a komplexnějších zařízení,

8. podle zaměření konkrétního programu znalosti technologie a technologického vývoje materiálové problematiky a aplikace rozdílných typů materiálů,

9. znalosti podnikatelské ekonomiky, metodologie průmyslového managementu a znalosti průmyslových technologií.

b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:

1. navrhovat konstrukce strojů a zařízení, včetně návrhu technologie a materiálu,

2. zajišťovat a organizovat technologickou přípravu výroby, navrhovat uspořádání strojů a přípravků, toku materiálu, návaznosti pracovišť a zajišťovat ostatní technické podmínky,

3. číst technické výkresy a navrhovat nejefektivnější způsoby a postupy výroby, montáže, kompletování a povrchové úpravy,

4. ověřovat nové postupy výroby, stanovovat způsob kontroly jakosti a technických zkoušek a spolupracovat na řízení jakosti produkce,

5. provádět technický dozor na pracovištích, kontrolovat dodržování technologických postupů,

6. aplikovat nástroje z oblasti ekonomického a finančního řízení podniku, uplatňovat metody manažerského rozhodování při hledání optimálního řešení problémů,

7. hodnotit, zlepšovat a projektovat podnikatelské procesy v průmyslových odvětvích (metalurgie, strojírenství, automobilový průmysl).

c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:

1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,

2. jako projekční a řídící pracovník,

3. jako technolog,

4. jako projektant výrobních systémů, projektový manažer,

5. jako provozní technik,

6. jako specialista pro kontrolu a řízení kvality nebo specialista posuzující úroveň technických projektů v obchodní a finanční sféře,

7. jako kvalifikovaný prodejce,

8. jako výpočtář nebo konstruktér.