II.5. ZKOUŠKY PRO RADIOAKTIVNÍ ZÁSILKY
II.5.1. Příprava vzorku pro zkoušení
II.5.10. Zkoušky pro radioaktivní zásilku typu C
II.5.2. Zkoušení integrity zádržného systému a stínění a vyhodnocování podkritičnosti
II.5.3. Terč pro pádové zkoušky
II.5.4. Zkouška pro radioaktivní zásilku určenou pro obsah hexafluoridu uranu
II.5.5. Zkoušky prokazující schopnost přestát normální podmínky přepravy
II.5.6. Dodatečné zkoušky pro radioaktivní zásilku typu A určenou pro kapaliny a plyny
II.5.7. Zkoušky prokazující schopnost přestát podmínky nehody při přepravě
II.5.8. Rozšířená zkouška ponořením do vody pro radioaktivní zásilku typu B(U), B(M) obsahující více než 1 × 105 A2 a C
II.5.9. Zkouška ponořením do vody pro radioaktivní zásilku obsahující štěpné látky
13. Vzorek musí být před provedením zkoušky kontrolován za účelem identifikace a zaznamenání vady nebo poškození včetně
14. Zádržný systém radioaktivní zásilky musí být jasně popsán.
15. Vnější prvky vzorku musí být jasně popsány, aby bylo možno provést jednoduchý a jasný odkaz na každou část vzorku.
Pro sérii zkoušek podle písmene a) a pro zkoušku podle písmene b) mohou být použity samostatné vzorky.
34. Vzorky musí být vystaveny sérii zkoušek:
35. Zkouška průrazem - protržením: vzorek musí být vystaven ničivému účinku vertikální pevné sondy z měkké oceli. Orientace vzorku radioaktivní zásilky a bodu dopadu na povrchu vzorku musí být taková, aby účinky série zkoušek uvedených v bodu 34 písm. a) způsobily maximální poškození vzorku.
36. Rozšířená tepelná zkouška: podmínky při této zkoušce musí být stejné jako podmínky uvedené v bodu 28, vystavení tepelnému prostředí však musí trvat 1 hodinu.
37. Nárazová zkouška: vzorek musí být vystaven nárazu na terč rychlostí nejméně 90 m/s a být orientován tak, aby utrpěl maximální poškození. Terč musí splňovat požadavky bodu 17; povrch však může být orientován libovolně, pokud je kolmo k dráze vzorku.
16. Po provedení zkoušky uvedené v bodech 18 až 37 musí být
17. Terč pro pádové zkoušky podle bodů 5, 22, 25 písm. a), 27 a 35 musí mít plochý vodorovný povrch takové povahy, aby poškození vzorku po nárazu na terč nebylo významně zvýšeno odporem terče k posunutí nebo deformaci.
18. Vzorek, který obsahuje nebo simuluje radioaktivní zásilku určenou pro obsah 0,1 kg nebo více hexafluoridu uranu, musí být zkoušen hydraulicky na vnitřní tlak nejméně 1,38 MPa. Pro stanovené periodické revize obalového souboru může být použita rovnocenná nedestruktivní zkouška uvedená v dokumentaci, na jejímž podkladu bylo vydáno rozhodnutí o schválení typu obalového souboru Úřadem a v případě mezinárodní přepravy také příslušným orgánem státu, kterého se přeprava týká.
19. Zkouškami prokazující schopnost přestát normální podmínky přepravy jsou zkoušky postřikem vodou, volným pádem, stohováním a průrazem. Vzorek radioaktivní zásilky musí být vystaven zkoušce volným pádem, stohováním a průrazem; zkouška postřikem vodou musí předcházet každé z těchto zkoušek. Pokud jsou splněny požadavky bodu 20, může být pro všechny zkoušky podle věty první použit jeden vzorek.
20. Mezi koncem zkoušky postřikem vodou a následující zkouškou musí být takový časový interval, aby se voda v maximální míře vsákla bez znatelného osychání vnějšího povrchu vzorku. Není-li prokázán opak, je v případě současného postřiku vodou ze čtyř stran délka intervalu podle věty první 2 hodiny. V případě postupného postřiku vzorku vodou ze čtyř stran musí být následná zkouška provedena ihned po konci zkoušky postřikem vodou.
21. Zkouška postřikem vodou: vzorek musí být po dobu nejméně 1 hodiny vystaven postřiku simulující déšť o srážkové intenzitě přibližně 5 cm za hodinu.
22. Zkouška volným pádem: vzorek musí padat na terč tak, aby poškození zkoušených bezpečnostních prvků bylo co největší, při tom
23. Zkouška stohováním: pokud tvar obalového souboru nezabraňuje stlačení, musí být vzorek vystaven po dobu 24 hodin tlakovému namáhání silou větší z následujících:
24. Zkouška průrazem: vzorek musí být umístěn na neúhybný plochý vodorovný povrch, který se během zkoušky významně nepohne, a
25. Vzorek nebo více samostatných vzorků musí být vystaveny zkouškám podle písmen a) a b). Je-li prokázáno, že jedna ze zkoušek je pro vzorek náročnější, musí být vzorek vystaven náročnější ze zkoušek:
26. Vzorek musí být vystaven v uvedeném pořadí zkouškám podle bodů 27 a 28. Následně musí být vzorek podle věty první nebo jiný samostatný vzorek vystaven zkoušce ponořením do vody podle bodu 29 a v případě radioaktivní zásilky typu B(U), B(M) obsahující více než 1 × 105 A2 a C také zkoušce podle bodu 30.
27. Mechanická zkouška: skládá se ze tří různých pádových zkoušek:
Každý vzorek je zkoušen podle relevantních požadavků bodu 58 až 84 části I. Pořadí pádových zkoušek musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší.
28. Tepelná zkouška: před tepelnou zkouškou musí být vzorek v tepelné rovnováze při okolní teplotě 38 °C, za podmínek ozáření sluncem podle tabulky č. 1 a při vystavení maximálnímu vnitřnímu tepelnému výkonu podle specifikací konstrukčního typu pro radioaktivní obsah radioaktivní zásilky. Jakýkoliv z parametrů podle věty první může mít před a během zkoušky jinou hodnotu, pokud se tato skutečnost zohlední při následném vyhodnocení odezvy radioaktivní zásilky. Vzorek musí být v uvedeném pořadí vystaven:
29. Zkouška ponořením do vody: vzorek musí být ponořen minimálně 15 m pod hladinou vody po dobu nejméně 8 hodin v poloze způsobující jeho největší poškození. Pro názorné porovnání se vezme v úvahu, že podmínkám podle věty první odpovídá vnější přetlak nejméně 150 kPa.
30. Rozšířená zkouška ponořením do vody: vzorek musí být ponořen minimálně 200 m pod hladinou vody po dobu nejméně 1 hodiny. Pro názorné porovnání se vezme v úvahu, že podmínkám podle věty první odpovídá vnější přetlak nejméně 2 MPa.
31. Radioaktivní zásilka je ze zkoušky podle bodu 33 vyjmuta, pokud pro účely hodnocení podle bodů 79 až 84 části I bylo předpokládáno, že do ní vniká a z ní uniká voda způsobem, který vede k nejvyšší reaktivitě.
32. Vzorek musí být před vystavením zkoušce ponořením do vody podle bodu 33, vystaven zkouškám podle bodů 27 písm. b) a 27 písm. a) nebo 27 písm. c) a 28.
33. Vzorek musí být ponořen minimálně 0,9 m pod hladinou vody po dobu nejméně 8 hodin v poloze předpokládající maximální průsak.
a) odchylek od konstrukčního typu,
b) výrobních vad,
c) koroze nebo jiného poškození a
d) deformace.
a) podle bodů 27 písm. a), 27 písm. c), 35 a 36 v uvedeném pořadí a
b) podle bodu 37.
a) Vzorek reprezentující radioaktivní zásilku o hmotnosti menší než 250 kg musí být umístěn na terč a vystaven pádu sondy o hmotnosti 250 kg padající z výše 3 m nad zamýšleným bodem dopadu. Sondou pro tuto zkoušku musí být válcová tyč o průměru 20 cm se špičkou ve tvaru komolého kužele s rozměry: výška kužele 30 cm, průměr koncové části 2,5 cm a zaoblení hran koncové části o poloměru nejvýše 6 mm. Terč, na kterém je vzorek umístěn, musí splňovat požadavky bodu 17.
b) Pro radioaktivní zásilku o hmotnosti 250 kg a více musí být sonda umístěna na terč a vzorek musí padat na sondu. Výška pádu, měřená od zamýšleného bodu dopadu k hornímu povrchu sondy, musí být 3 m. Pro tuto zkoušku musí mít sonda tvar a rozměry podle písmene a), s výjimkou případu, kdy by jiná délka a hmotnost sondy mohly přivodit větší poškození vzorku. Terč, na kterém je základna sondy umístěna, musí splňovat požadavky bodu 17.
a) identifikovány a zaznamenány vady a poškození,
b) vyhodnoceno, zda je zachována integrita zádržného systému radioaktivní zásilky a zda je zachováno její stínění v rozsahu vyžadovaném pro zkoušenou radioaktivní zásilku v části I, a
c) pro radioaktivní zásilku obsahující štěpné látky vyhodnoceno, zda jsou předpoklady a podmínky použité při hodnocení podle bodů 72 až 85 části I platné i pro zkoušenou radioaktivní zásilku.
a) výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu terče nesmí být menší než vzdálenost uvedená pro příslušnou hmotnost radioaktivní zásilky v tabulce č. 3. Terč musí splňovat požadavky bodu 17 a
b) pro volný pád na každý roh radioaktivní zásilky pravoúhlých tvarů z vláknité lepenky nebo ze dřeva o hmotnosti nejvýše 50 kg z výšky 0,3 m musí být použit samostatný vzorek nebo
c) pro volný pád na každou čtvrtinu hrany základen radioaktivní zásilky válcového tvaru z vláknité lepenky o hmotnosti nejvýše 100 kg z výšky 0,3 m musí být použit samostatný vzorek.
a) síla odpovídající zatížení pětinásobkem maximální hmotnosti radioaktivní zásilky, nebo
Tabulka č. 3 Výška volného pádu pro zkoušky prokazující schopnost radioaktivní zásilky přestát normální podmínky přepravy
| Hmotnost obalového souboru s projektovaným obsahem (kg) | Výška volného pádu (m) |
|---|---|
| méně než 5 000 | 1,2 |
| více nebo rovno 5 000 a méně než 10 000 | 0,9 |
| více nebo rovno 10 000 a méně než 15 000 | 0,6 |
| více nebo rovno 15 000 | 0,3 |
| Hmotnost obalového souboru s projektovaným obsahem (kg) | Výška volného pádu (m) |
|---|---|
| méně než 5 000 | 1,2 |
| více nebo rovno 5 000 a méně než 10 000 | 0,9 |
| více nebo rovno 10 000 a méně než 15 000 | 0,6 |
| více nebo rovno 15 000 | 0,3 |
b) síla odpovídající součinu plochy svisle promítnutého průřezu radioaktivní zásilky a tlaku 13 kPa.
a) tyč o průměru 3,2 cm s polokulovým koncem a o hmotnosti 6 kg musí padat ve směru svislé osy na střed nejslabší části vzorku tak, že při dostatečně hlubokém proniknutí narazí na zádržný systém. Tyč se nesmí zkouškou podstatně zdeformovat a
b) výška pádu tyče měřená od jejího nejspodnějšího konce k zamýšlenému bodu nárazu na horním okraji vzorku musí být 1 m.
a) zkouška volným pádem: vzorek musí na terč padat způsobem nejvíce poškozujícím zádržný systém. Výška volného pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k horní ploše terče musí být 9 m. Terč musí splňovat požadavky bodu 17 a
b) zkouška průrazem: vzorek je vystaven zkoušce podle bodu 24 s výškou pádu 1,7 m.
a) pádová zkouška I: vzorek musí padat na terč tak, aby utrpěl co největší poškození, výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m. Terč musí splňovat požadavky bodu 17,
b) pádová zkouška II: vzorek musí padat na terč tak, aby utrpěl co největší poškození nárazem na tyč pevně připevněnou kolmo k terči. Výška pádu měřená od očekávaného místa nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1 m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhového průřezu o průměru 15,0 cm ± 0,5 cm a 20 cm dlouhá, pokud by delší tyč nezpůsobila větší poškození. Jinak musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranami o poloměru nejvýše 6 mm. Terč musí splňovat požadavky bodu 17 a
c) pádová zkouška III: vzorek musí být vystaven zkoušce dynamickým drcením. Na terči musí být vzorek umístěn tak, aby došlo k jeho největšímu poškození pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m. Padajícím tělesem musí být plotna o rozměrech 1 m × 1 m z pevné měkké oceli padající ve vodorovné poloze. Spodní část ocelové plotny musí mít zaoblené hrany a rohy s poloměrem zaoblení nejvýše 6 mm. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k nejvyššímu bodu vzorku. Terč musí splňovat požadavky bodu 17.
a) po dobu 30 minut tepelnému prostředí, které přinejmenším odpovídá tepelnému toku odpovídajícímu ohni ze směsi uhlovodíkového paliva a vzduchu za dostatečně stabilních okolních podmínek pro dosažení průměrného koeficientu emise nejméně 0,9 při průměrné teplotě plamene nejméně 800 °C. Oheň musí plně obklopovat vzorek s koeficientem povrchové absorpce hodnoty 0,8 nebo takové hodnoty, jakou má prokazatelně radioaktivní zásilka při vystavení popsanému ohni, a
b) okolní teplotě 38 °C za podmínek ozáření sluncem podle tabulky č. 1 a maximálnímu možnému vnitřnímu tepelnému výkonu podle specifikací konstrukčního typu pro radioaktivní obsah radioaktivní zásilky na dostatečně dlouhou dobu tak, aby se teploty kdekoliv ve vzorku snižovaly nebo blížily počátečním rovnovážným podmínkám. Jakýkoliv z parametrů podle první věty může mít jinou hodnotu, pokud se tato skutečnost zohlední při následném vyhodnocení odezvy radioaktivní zásilky. Během zkoušky a po zkoušce nesmí být vzorek uměle chlazen a jakékoliv hoření materiálů vzorku musí být ponecháno přirozenému průběhu.