Obsah zkoušky ověřující zvláštní odbornou způsobilost pro činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany a postupy hodnocení částí zkoušky

I. Obsah písemné části zkoušky podle § 15 odst. 1 písm. a)

1. Písemná část zkoušky sestává ze sad otázek s nabízenými 3 řešeními. Sady otázek tvoří

1.1. základní sada s 20 otázkami ze základních znalostí radiační ochrany a její regulace,

1.2. specifické sady

1.2.1. pro činnosti uvedené v § 3 písm. a) a písm. b) bodu 2 jedna sada po 20 otázkách na každou z tematických oblastí souvisejících s činnostmi zvláště důležitými z hlediska radiační ochrany, o které žadatel žádá v přihlášce, maximálně však tři specifické sady,

1.2.2. pro činnosti uvedené v § 3 písm. c) jedna sada po 20 otázkách na každý typ činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, o které žadatel žádá v přihlášce.

2. Otázky písemné části zkoušky jsou zaměřeny zejména na prověření znalostí

2.1. o činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,

2.2. o organizaci radiační ochrany,

2.3. ze základů atomové a jaderné fyziky,

2.4. ze základů účinků ionizujícího záření a

2.5. radiobiologických podkladů pro zásady radiační ochrany.

3. Výběr správného řešení je ohodnocen 1 bodem.

5. Jednotlivé sady písemné části zkoušky jsou hodnoceny

5.1. stupněm „vyhověl“ při dosažení 80 % nebo více z celkového množství dosažitelných bodů,

5.2. stupněm „nevyhověl“ při dosažení méně než 80 % z celkového množství dosažitelných bodů.

6. Písemná zkouška je hodnocena

6.1. stupněm „nevyhověl“ jako celek, pokud byla hodnocena stupněm „nevyhověl“ základní sada otázek,

6.2. stupněm „vyhověl“ pro činnost, s níž souvisí specifická sada otázek, která byla hodnocena stupněm „vyhověl“, v případě, že byla stupněm „vyhověl“ hodnocena základní sada,

6.3. stupněm „nevyhověl“ pro činnost, s níž souvisí specifická sada otázek, která byla hodnocena stupněm „nevyhověl“.

II. Obsah ústní části zkoušky

1. Soubor zkušebních otázek pro ústní část zkoušky sestává

1.1. z 1 otázky z oblasti používání zdrojů ionizujícího záření nebo z oblasti činnosti podle § 3, kterou hodlá žadatel vykonávat,

1.2. ze 2 otázek z oblasti právních předpisů pro danou činnost a

1.3. v případě činnosti podle § 3 písm. b) a c) z 1 otázky z oblasti interpretace naměřených veličin ve vztahu k účinkům ionizujícího záření na člověka.

2. Členové zkušební komise jsou oprávněni klást žadateli doplňující otázky.

3. Jde-li o činnost podle § 3 písm. a), je ústní část zkoušky hodnocena stupněm „vyhověl“, jsou-li 2 ze zkušebních otázek pro ústní část zkoušky zodpovězeny správně.

4. Jde-li o činnost podle § 3 písm. b) nebo c), je ústní část zkoušky hodnocena stupněm „vyhověl“, jsou-li 3 ze zkušebních otázek pro ústní část zkoušky zodpovězeny správně.

III. Obsah písemné části zkoušky podle § 15 odst. 2 písm. a)

1. Písemná část zkoušky pro jednu modalitu zdroje ionizujícího záření sestává z jedné sady otázek formou testu s nabízenými 3 řešeními. Počet otázek v sadě je

1.1. 5 otázek v případě žádosti o vykonávání hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření,

1.2. 8 otázek v případě žádosti o řízení a vykonávání hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření.

2. Otázky písemné části zkoušky jsou zaměřeny zejména na prověření

2.1. znalostí o fyzikálních a technických aspektech požadované činnosti,

2.2. znalostí o pacientské dozimetrii,

2.3. schopnosti vypočítat podstatné parametry hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření,

2.4. znalostí z teorie měření.

3. Výběr správného řešení je ohodnocen 1 bodem.

4. Písemná část zkoušky pro danou modalitu zdroje ionizujícího záření je hodnocena

4.1. stupněm „vyhověl“ při dosažení 80 % nebo více z celkového množství dosažitelných bodů,

4.2. stupněm „nevyhověl“ při dosažení méně než 80 % z celkového množství dosažitelných bodů.

IV. Obsah praktické části zkoušky

1. Obsahem praktické zkoušky je jeden úkol pro každou požadovanou modalitu zdroje ionizujícího záření.

2. Úkol zahrnuje praktické provedení tematicky uzavřené části hodnocení vlastností daného zdroje ionizujícího záření.

3. V rámci úkolu jsou žadateli pokládány související fyzikální, technické a dozimetrické otázky a otázky z oblasti radiační ochrany, uspořádané do následujících okruhů:

3.1. parametry a nastavení testovaného zdroje ionizujícího záření, jeho příslušenství, testovacích pomůcek a měřidel, používané pomůcky a měřidla, význam prováděných testů, jejich tolerancí, možných závad na testovaném zdroji ionizujícího záření nebo jeho příslušenství zjištěných během testů a hodnocení výsledků testů,

3.2. fyzikální podstata ionizujícího záření a jeho interakce s hmotou a tkání,

3.3. fyzikální a technická podstata detekce ionizujícího záření,

3.4. používané měřitelné a odvozené dozimetrické veličiny,

3.5. v případě radioterapie určení dávky a kvality ionizujícího záření vhodných pro požadovaný terapeutický účinek, principy dodání předepsané dávky do cílového objemu, jeho přesnost a ověřování a způsoby ochrany před nežádoucími účinky ionizujícího záření při terapeutickém ozařování,

3.6. stanovení radiační zátěže pacienta a jiné fyzické osoby,

3.7. v případě zobrazování s využitím ionizujícího záření fyzikální a technická podstata tvorby obrazu a jeho rekonstrukce a způsoby kvantitativního hodnocení kvality obrazu a její vztahy s dávkou pacientům,

3.8. možnosti snižování dávek pacienta při lékařském ozáření a jiné fyzické osoby při zachování účelu ozáření,

3.9. měřidla a další pomůcky používané při zkouškách zdroje ionizujícího záření, principy jejich fungování a konstrukce,

3.10. teorie měření a jeho nepřesnosti, rozbor nepřesností, hodnocení výsledků testů, formalismus nejistot při měření a

3.11. praktické znalosti provádění zkoušek zdroje ionizujícího záření, zejména praktické provádění testů.

4. Pokud v rámci plnění zadaného úkolu žadatel správně zodpoví nadpoloviční většinu položených souvisejících otázek a zároveň správně provede požadované praktické úkony, je úkol hodnocen jako splněný a praktická část zkoušky pro danou modalitu zdroje ionizujícího záření je hodnocena stupněm „vyhověl“.