Obsah zkoušky ověřující zvláštní odbornou způsobilost pro činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany a postupy hodnocení částí zkoušky

1.2. specifické sady

1.1. základní sada s 20 otázkami ze základních znalostí radiační ochrany a její regulace,

1.2.1. pro činnosti uvedené v § 3 písm. a) a písm. b) bodu 2 jedna sada po 20 otázkách na každou z tematických oblastí souvisejících s činnostmi zvláště důležitými z hlediska radiační ochrany, o které žadatel žádá v přihlášce, maximálně však tři specifické sady,

1. Písemná část zkoušky sestává ze sad otázek s nabízenými 3 řešeními. Sady otázek tvoří

2. Otázky písemné části zkoušky jsou zaměřeny zejména na prověření znalostí

3. Výběr správného řešení je ohodnocen 1 bodem.

I. Obsah písemné části zkoušky podle § 15 odst. 1 písm. a)

1.2.2. pro činnosti uvedené v § 3 písm. c) jedna sada po 20 otázkách na každý typ činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, o které žadatel žádá v přihlášce.

2.5. radiobiologických podkladů pro zásady radiační ochrany.

2.4. ze základů účinků ionizujícího záření a

2.3. ze základů atomové a jaderné fyziky,

2.1. o činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,

2.2. o organizaci radiační ochrany,

5. Jednotlivé sady písemné části zkoušky jsou hodnoceny

6. Písemná zkouška je hodnocena

5.1. stupněm „vyhověl“ při dosažení 80 % nebo více z celkového množství dosažitelných bodů,

5.2. stupněm „nevyhověl“ při dosažení méně než 80 % z celkového množství dosažitelných bodů.

6.1. stupněm „nevyhověl“ jako celek, pokud byla hodnocena stupněm „nevyhověl“ základní sada otázek,

6.2. stupněm „vyhověl“ pro činnost, s níž souvisí specifická sada otázek, která byla hodnocena stupněm „vyhověl“, v případě, že byla stupněm „vyhověl“ hodnocena základní sada,

6.3. stupněm „nevyhověl“ pro činnost, s níž souvisí specifická sada otázek, která byla hodnocena stupněm „nevyhověl“.

1.3. v případě činnosti podle § 3 písm. b) a c) z 1 otázky z oblasti interpretace naměřených veličin ve vztahu k účinkům ionizujícího záření na člověka.

1.2. ze 2 otázek z oblasti právních předpisů pro danou činnost a

1.1. z 1 otázky z oblasti používání zdrojů ionizujícího záření nebo z oblasti činnosti podle § 3, kterou hodlá žadatel vykonávat,

II. Obsah ústní části zkoušky

1. Soubor zkušebních otázek pro ústní část zkoušky sestává

3. Jde-li o činnost podle § 3 písm. a), je ústní část zkoušky hodnocena stupněm „vyhověl“, jsou-li 2 ze zkušebních otázek pro ústní část zkoušky zodpovězeny správně.

2. Členové zkušební komise jsou oprávněni klást žadateli doplňující otázky.

4. Jde-li o činnost podle § 3 písm. b) nebo c), je ústní část zkoušky hodnocena stupněm „vyhověl“, jsou-li 3 ze zkušebních otázek pro ústní část zkoušky zodpovězeny správně.

III. Obsah písemné části zkoušky podle § 15 odst. 2 písm. a)

3. Výběr správného řešení je ohodnocen 1 bodem.

2. Otázky písemné části zkoušky jsou zaměřeny zejména na prověření

1. Písemná část zkoušky pro jednu modalitu zdroje ionizujícího záření sestává z jedné sady otázek formou testu s nabízenými 3 řešeními. Počet otázek v sadě je

1.1. 5 otázek v případě žádosti o vykonávání hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření,

1.2. 8 otázek v případě žádosti o řízení a vykonávání hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření.

2.1. znalostí o fyzikálních a technických aspektech požadované činnosti,

2.2. znalostí o pacientské dozimetrii,

2.3. schopnosti vypočítat podstatné parametry hodnocení vlastností zdrojů ionizujícího záření,

2.4. znalostí z teorie měření.

4. Písemná část zkoušky pro danou modalitu zdroje ionizujícího záření je hodnocena

4.1. stupněm „vyhověl“ při dosažení 80 % nebo více z celkového množství dosažitelných bodů,

4.2. stupněm „nevyhověl“ při dosažení méně než 80 % z celkového množství dosažitelných bodů.

3.8. možnosti snižování dávek pacienta při lékařském ozáření a jiné fyzické osoby při zachování účelu ozáření,

3.7. v případě zobrazování s využitím ionizujícího záření fyzikální a technická podstata tvorby obrazu a jeho rekonstrukce a způsoby kvantitativního hodnocení kvality obrazu a její vztahy s dávkou pacientům,

IV. Obsah praktické části zkoušky

1. Obsahem praktické zkoušky je jeden úkol pro každou požadovanou modalitu zdroje ionizujícího záření.

3.1. parametry a nastavení testovaného zdroje ionizujícího záření, jeho příslušenství, testovacích pomůcek a měřidel, používané pomůcky a měřidla, význam prováděných testů, jejich tolerancí, možných závad na testovaném zdroji ionizujícího záření nebo jeho příslušenství zjištěných během testů a hodnocení výsledků testů,

3.10. teorie měření a jeho nepřesnosti, rozbor nepřesností, hodnocení výsledků testů, formalismus nejistot při měření a

3.11. praktické znalosti provádění zkoušek zdroje ionizujícího záření, zejména praktické provádění testů.

3.2. fyzikální podstata ionizujícího záření a jeho interakce s hmotou a tkání,

3.3. fyzikální a technická podstata detekce ionizujícího záření,

3.4. používané měřitelné a odvozené dozimetrické veličiny,

3.5. v případě radioterapie určení dávky a kvality ionizujícího záření vhodných pro požadovaný terapeutický účinek, principy dodání předepsané dávky do cílového objemu, jeho přesnost a ověřování a způsoby ochrany před nežádoucími účinky ionizujícího záření při terapeutickém ozařování,

3. V rámci úkolu jsou žadateli pokládány související fyzikální, technické a dozimetrické otázky a otázky z oblasti radiační ochrany, uspořádané do následujících okruhů:

3.6. stanovení radiační zátěže pacienta a jiné fyzické osoby,

4. Pokud v rámci plnění zadaného úkolu žadatel správně zodpoví nadpoloviční většinu položených souvisejících otázek a zároveň správně provede požadované praktické úkony, je úkol hodnocen jako splněný a praktická část zkoušky pro danou modalitu zdroje ionizujícího záření je hodnocena stupněm „vyhověl“.

2. Úkol zahrnuje praktické provedení tematicky uzavřené části hodnocení vlastností daného zdroje ionizujícího záření.

3.9. měřidla a další pomůcky používané při zkouškách zdroje ionizujícího záření, principy jejich fungování a konstrukce,