1. účastnický stát, který v případě nuceného zmizení uplatňuje promlčecí dobu, přijme opatření potřebná k zajištění, aby promlčecí doba pro zahájení trestního řízení:

(a) byla dlouhá a úměrná mimořádné závažnosti tohoto trestného činu;

(b) počínala běžet v okamžiku ukončení trestného činu nuceného zmizení, s ohledem na jeho průběžnou povahu.

2. Každý účastnický stát zaručí právo obětí nuceného zmizení na účinnou nápravu v průběhu promlčecí doby.