(1) Pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti musí být využíváno během životního cyklu jaderného zařízení při hodnocení významných informací o riziku a následcích využívání jaderné energie, při přehodnocování stávající úrovně jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a zvládání radiační mimořádné události a při přijímání opatření k předcházení snížení jejich úrovně a k jejich zlepšování.
(2) Pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti musí být průběžně využíváno k omezení rizika představovaného jaderným zařízením pro zjišťování potřeby změn projektu jaderného zařízení plynoucích z nedostatků
a) projektu jaderného zařízení, nebo
b) vnitřních předpisů.
(3) Pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti musí být využíváno k určování priorit při plánování opatření ke zvyšování úrovně jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a zvládání radiační mimořádné události. Při tomto plánování musí být kladen důraz na opatření s významným dopadem na jadernou bezpečnost, radiační ochranu, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení.
(4) Pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti musí být využíváno k hodnocení celkového rizika představovaného jaderným zařízením.
(5) Pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti musí být využíváno k ověření
a) vyváženosti projektu jaderného zařízení,
b) absence hranového efektu,
c) absence prvků projektu jaderného zařízení nebo skupiny iniciačních událostí představujících nepřiměřeně velký příspěvek k celkovému riziku představovanému jaderným zařízením a
d) skutečnosti, že dosažení celkově nízké úrovně rizika nezávisí na přispěvatelích, které mají významné neurčitosti.
(6) Pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti musí být využíváno k hodnocení
a) potřeby a přijatelnosti změn jaderného zařízení,
b) potřeby a přijatelnosti změn v limitech a podmínkách,
c) potřeby a přijatelnosti změn vnitřních předpisů a
d) závažnosti událostí na jaderném zařízení.
(7) Způsob využití pravděpodobnostního hodnocení bezpečnosti podle odstavce 1 v podmínkách držitele povolení musí být stanoven vnitřním předpisem držitele povolení.