TECHNICKÉ PROSTŘEDKY K ZAJIŠTĚNÍ RADIAČNÍ OCHRANY

(1) Projekt jaderného zařízení musí stanovit požadavky na technické prostředky k zajištění radiační ochrany potřebné pro

a) analýzu procesů a činností z hlediska radiační ochrany,

b) identifikaci zdrojů ionizujícího záření a radioaktivních látek, včetně vznikajících aktivačních a korozních produktů, a

c) kontrolu transportu zdrojů ionizujícího záření a radioaktivních látek v systémech jaderného zařízení a v pracovním prostředí.

(2) Projekt jaderného zařízení musí stanovit požadavky na vybavení jaderného zařízení prostředky umožňujícími řízení plynných a kapalných výpustí a nakládání s radioaktivním odpadem, včetně zadržovacích a skladovacích prostor.

(3) Konstrukční materiály a média jaderného zařízení musí být v projektu jaderného zařízení voleny tak, aby vznik aktivačních a korozních produktů byl tak nízký, jak je to rozumně proveditelné.

(4) Prostory jaderného zařízení musí být v projektu jaderného zařízení navrženy tak, aby

a) byla zajištěna optimalizace radiační ochrany,

b) bylo zabráněno úniku radioaktivní látky ze systémů,

c) bylo zabráněno kontaminaci pracoviště a rozptylu radioaktivní látky do ovzduší pracoviště,

d) bylo zabráněno úniku radioaktivní látky mimo jaderné zařízení,

e) byly vytvořeny bariéry bránící šíření radioaktivní látky a kontaminaci osob a předmětů,

f) prostory jaderného zařízení byly klasifikovány a rozděleny podle radiační situace v provozních stavech a za havarijních podmínek a vhodně označeny tak, aby bylo zabráněno neplánovanému ozáření,

g) byl přístup pracovníků do prostor se zhoršenou radiační situací omezen,

h) bylo zařízení vyžadující častou obsluhu nebo údržbu přednostně umístěno v místech s příznivou radiační situací a

i) byl zajištěn dostatečný počet míst a prostředků a kapacita míst pro

1. měření kontaminace fyzických osob a předmětů,

2. dekontaminaci fyzických osob a předmětů a

3. dekontaminaci částí jaderného zařízení.

(1) Jaderné zařízení musí být podle projektu jaderného zařízení vybaveno stacionárními a mobilními prostředky pro monitorování radiační situace, které umožňují signalizaci překročení stanovených monitorovacích úrovní

a) za provozních stavů,

b) při základních projektových nehodách a

c) tak, jak je to rozumně proveditelné, v rozšířených projektových podmínkách.

(2) Stacionární monitorovací systémy musí podle projektu jaderného zařízení poskytovat informaci o jimi měřených veličinách na blokovou dozornu, na dozornu radiační kontroly a v havarijním řídicím středisku nebo technickém podpůrném středisku. Stacionární monitorovací systémy musí zajišťovat ve všech stavech jaderného zařízení monitorování

a) dávkového příkonu v místech se zhoršenou radiační situací běžně přístupných pracovníkům obsluhy,

b) objemové aktivity radioaktivní látky v ovzduší místností běžně přístupných pracovníkům obsluhy, kde by mohlo dojít k překročení stanovených monitorovacích úrovní,

c) povrchové kontaminace fyzických osob a předmětů na výstupech z kontrolovaného pásma a

d) objemové aktivity radioaktivních látek v systémech jaderného zařízení, zejména v systému čištění plynů a v systému výpustí.

(3) Jaderné zařízení musí být podle projektu jaderného zařízení vybaveno

a) laboratoří pro měření aktivity vzorků plynů a kapalin odebraných ze systémů jaderného zařízení,

b) systémem monitorování vnějšího ozáření a kontaminace osob a

c) systémy pro bilancování výpustí radioaktivních látek do ovzduší a vodotečí.

(4) Projekt jaderného zařízení musí stanovit požadavky na monitorování dopadů provozu jaderného zařízení na jeho okolí a na včasné zjištění případného úniku radioaktivních látek mimo jaderné zařízení monitorováním

a) dávkového příkonu na hranici střeženého prostoru a v zóně havarijního plánování a

b) aktivity radionuklidů z výpustí z jaderného zařízení.

(5) Projekt jaderného zařízení musí stanovit požadavky na technické prostředky a podmínky k zajištění radiační ochrany tak, aby byly naplněny požadavky vyhlášek o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje a o monitorování radiační situace.