(1) Ohrožuje-li zahraniční platební instituce, zahraniční správce informací o platebním účtu nebo zahraniční instituce elektronických peněz, kteří mají sídlo v jiném členském státě a poskytují platební služby v České republice prostřednictvím pověřeného zástupce nebo pobočky, závažným způsobem zájmy uživatelů v České republice a toto ohrožení není možné odvrátit postupem podle § 239 odst. 3, může Česká národní banka uložit této osobě vzhledem k činnostem vykonávaným v České republice prostřednictvím pobočky nebo pověřeného zástupce, aby

a) ve stanovené lhůtě zjednala nápravu,

b) tyto platební služby nebo některé z nich nevykonávala, dokud nezjedná nápravu,

c) tyto platební služby nevykonávala prostřednictvím pověřeného zástupce,

d) omezila výkon některých provozních činností prostřednictvím jiné osoby, nebo aby tyto činnosti prostřednictvím jiné osoby nevykonávala, nebo

e) nakládala s peněžními prostředky, které jí byly svěřeny k provedení platební transakce nebo proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze, pouze stanoveným způsobem.