(1) Příjemci náleží úplata za použití platebního prostředku nejvýše do částky odpovídající přímým nákladům, které mu v souvislosti s použitím daného platebního prostředku vznikají.

a) u něhož je mezibankovní poplatek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího mezibankovní poplatky za karetní platební transakce²) upraven v kapitole II tohoto nařízení, a za platební služby, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie upravující požadavky pro úhrady a inkasa v eurech, nebo

b) která převyšuje přímé náklady, které mu v souvislosti s použitím daného platebního prostředku vznikají.

(2) Příjemci nenáleží úplata za použití platebního prostředku,

(3) Požaduje-li příjemce, poskytovatel nebo jiná osoba za použití určitého platebního prostředku úplatu, nebo nabízí-li slevu, informuje o tom uživatele před zahájením platební transakce, jinak mu úplata za použití platebního prostředku nenáleží.