5. V § 101 odstavec 2 zní:
„(2) Soud může uložit zabrání věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za trestný čin anebo která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc získanou trestným činem nebo za věc tvořící odměnu za trestný čin, pokud hodnota věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná, a pokud taková věc
a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází,
b) náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,
c) náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil,
d) náleží nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný,
e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla, nebo
f) je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen „svěřenský fond“) anebo v podílovém fondu.“.