Změna zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví

1. V názvu zákona se slova „o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví)“ nahrazují slovy „ochraně obchodního tajemství“.

2. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 a 2 zní:
㤠1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹) a upravuje právní prostředky sloužící k vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (dále jen „právo“) a k ochraně obchodního tajemství²).
¹) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o vymáhání práv duševního vlastnictví.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním.
²) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“.

3. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který včetně nadpisu zní:
㤠5a
Porušení obchodního tajemství
(1) Došlo-li k porušení obchodního tajemství (§ 2985 občanského zákoníku), použije se obdobně pouze § 4 odst. 1, 4 a 5.
(2) Peněžité vyrovnání podle § 4 odst. 4 se určí nejvýše ve výši licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání obchodního tajemství po dobu jeho porušení.
(3) Jestliže rušitel věděl nebo měl vědět, že svým jednáním porušuje obchodní tajemství, může soud na návrh poškozeného stanovit výši náhrady škody, bezdůvodného obohacení a přiměřeného zadostiučinění paušální částkou určenou alespoň na základě takového kritéria, jako je výše licenčního poplatku, který by byl obvyklý při získání licence k užívání obchodního tajemství po dobu jeho porušení.“.