106. Výhrady uvedené v daném Stanovisku stran ochrany obchodního tajemství pak rovněž nelze považovat za důvodné, neboť odhlíží od ochrany obchodního tajemství poskytované prostřednictvím § 3 odst. 1 zákona o registru smluv ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., potažmo i § 5 odst. 6 zákona o registru smluv. Konečně ani sama skutečnost, že obdobnou právní úpravu má pouze minimum evropských států [Slovenská republika, Portugalská republika či Velká Británie (u které jde však spíše o obdobu právní úpravy obsažené v § 219 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek)], není sto zvrátit závěr o tom, že zákon o registru smluv je racionální prostředek způsobilý dosáhnout vytyčeného cíle. Ani uvedené výhrady tedy Ústavní soud nepřijal.