7. Z výše uvedeného tak podle krajského soudu vyplývá, že v předmětném případě je nová právní úprava jednoznačně pro žalobce příznivější než historická právní úprava. Krajský soud má tedy za to, že § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky (i po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19) výslovně ukládá použít pro pachatele méně příznivou promlčecí dobu. Užití tohoto ustanovení však právě ve světle argumentace Ústavního soudu uvedené v citovaném nálezu přímo popírá zásadu plynoucí z čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, je-li to pro pachatele příznivější, tedy, podle níž je vždy nutné užít právní úpravu pro pachatele příznivější.