63. Současně však je třeba poukázat na to, že předmětem ochrany z hlediska trestního práva je plnění povinností plynoucích nejen výlučně ze zákonů, nýbrž i z prováděcích právních předpisů, které jsou vydány na základě zmocnění zákonodárce, které splňuje shora uvedené požadavky. Proto samo o sobě není upřesnění určité povinnosti či pojmu v prováděcím předpise, resp. bližší specifikace skutkové podstaty trestného činu, z hlediska čl. 39 Listiny vyloučeno. To by ale mělo být vždy plně pod kontrolou zákonodárce. Proto je třeba vyloučit možnost vlády „provést“ ustanovení trestního zákoníku (upřesnění nebo specifikace skutkové podstaty trestného činu) sice třeba na základě výslovného zmocnění zákonodárce, ale bez zákonné úpravy rámcového vymezení základních rysů a kritérií, které by nařízení vlády již jen konkretizovalo, a navíc v oblasti, která spadá pod výhradu zákona, což již zrušená část § 289 odst. 2 trestního zákoníku nesplňovala a obdobně to nesplňuje ani § 289 odst. 3 trestního zákoníku v napadeném rozsahu, neboť zde chybí meze, podle kterých lze posoudit zachování hranic zákona.