NESROVNALOSTI V EVIDENCI SKUTEČNÝCH MAJITELŮ

Řešení nesrovnalostí v evidenci skutečných majitelů

Další následky nesrovnalosti

(2) Oznámení nesrovnalosti musí být doloženo skutečnostmi nebo písemnostmi, které nesrovnalost osvědčují.

(1) Má-li orgán veřejné moci důvodně za to, že při výkonu své činnosti zjistil nesrovnalost, oznámí ji soudu příslušnému k zápisu; to neplatí, pokud by oznámení nesrovnalosti mohlo ohrozit činnost orgánu veřejné moci.

(3) Povinné osoby oznamují nesrovnalost za podmínek stanovených zákonem upravujícím některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

(1) Soud, který je příslušný k zápisu, zahájí řízení o nesrovnalosti, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob, a to na základě oznámení nesrovnalosti podle § 42 nebo i z vlastního podnětu. Soud řízení o nesrovnalosti zahájí zpravidla až po marné výzvě podle § 43.

(2) Řízení o nesrovnalosti se zahajuje usnesením o zahájení řízení o nesrovnalosti, které soud doručí účastníkům řízení do vlastních rukou.

(3) Účastníkem řízení o nesrovnalosti je evidující osoba a popřípadě také ten, o němž má soud za to, že v rozporu s § 10 neposkytl evidující osobě potřebnou součinnost.

(4) Proti usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti není odvolání přípustné.

(1) Soud spolu s vydáním usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti zapíše do evidence skutečných majitelů poznámku o nesrovnalosti; soud zápis poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.

(2) Byla-li evidující osoba vyzvána k odstranění nesrovnalosti spočívající v tom, že do evidence skutečných majitelů nebyl zajištěn zápis žádného údaje, zapíše soud poznámku o nesrovnalosti, aniž by o tom vydával rozhodnutí, již po marné výzvě podle § 43.

(3) V rámci poznámky o nesrovnalosti se zapíše, v čem je nesrovnalost spatřována, a den zahájení řízení o nesrovnalosti.

(1) Soud rozhodne o nesrovnalosti zpravidla bez jednání. Soud nařídí jednání, považuje-li to za potřebné k potvrzení nebo vyvrácení nesrovnalosti.

(2) Soud v rozhodnutí uvede den vzniku nesrovnalosti a které údaje v evidenci skutečných majitelů neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, popřípadě uvede údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo. Lze-li skutečný den vzniku nesrovnalosti zjistit jen s velkými obtížemi nebo nelze-li jej zjistit vůbec, uvede soud jako den vzniku nesrovnalosti den, ve kterém nesrovnalost s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem existovala nejdříve.

(3) Vyplyne-li to v řízení o nesrovnalosti najevo, soud rozhodne také o tom, že důvodem nesrovnalosti je neposkytnutí potřebné součinnosti evidující osobě ze strany skutečného majitele nebo osoby, jejímž prostřednictvím právnická osoba nebo právní uspořádání jsou vlastněny nebo kontrolovány.

b) vymaže poznámku o nesrovnalosti z evidence skutečných majitelů.

c) zapíše údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo.

(2) Je-li nesrovnalost potvrzena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí

(3) Soud zápis podle odstavce 1 nebo 2 provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.

b) vymaže nesprávné platné údaje a

a) zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, den vzniku nesrovnalosti a dobu trvání nesrovnalosti, vyšla-li v řízení najevo,

a) zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, a

(1) Je-li nesrovnalost vyvrácena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí

(2) Soud po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla nesrovnalost potvrzena, zašle jeho opis správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupků podle tohoto zákona, ledaže soud již vyrozuměl správní orgán podle odstavce 1.

(1) Pokud do evidence skutečných majitelů nebyl evidující osobou zajištěn zápis žádného údaje, soud o tom po marné výzvě podle § 43 vyrozumí správní orgán příslušný k projednání přestupků podle tohoto zákona.

(1) Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí tato obchodní korporace vyplatit podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku jemu, ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem; to neplatí v případě skutečného majitele, který jím je podle § 5 odst. 1 a 3 na základě svého postavení osoby ve vrcholném vedení.

(3) Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl podle odstavce 1 nebo 2 vyplacen do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě, zaniká.

(2) Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku také právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jež nemá v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.

(3) Hlasovací práva v obchodní korporaci nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat nebo jako její jediný společník rozhodovat také právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jež nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.

(1) Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem; to neplatí v případě skutečného majitele, který jím je podle § 5 odst. 1 a 3 na základě svého postavení osoby ve vrcholném vedení.

(2) Vzniklo-li postavení skutečného majitele v období 30 dnů přede dnem rozhodování nejvyššího orgánu nebo jediného společníka, odstavec 1 se na toto rozhodování nepoužije.

(4) Rozhodl-li jediný společník v rozporu s odstavcem 1 nebo 3, lze se dovolávat pouze neplatnosti tohoto rozhodnutí podle pravidel o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka rozhodujícího v působnosti nejvyššího orgánu podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací.