12. Podle ministerstva by v případě vyhovění návrhu byla nepřímo zpochybněna dokonce nejen zbylá ustanovení advokátního tarifu, ale i dalších cenových předpisů vydaných Ministerstvem spravedlnosti. Mohly by se objevit související požadavky na přezkum např. ustanovení notářského tarifu [vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů], vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, nebo dokonce i jakéhokoli jiného státem řízeného odměňování. Rovněž v případě neprávnických povolání ve zdravotnictví (vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 428/2020 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2021, tzv. úhradová vyhláška) aj. Ministerstvo rovněž poukázalo na případné „nerovné“ odměňování soudců a přísedících podle § 60 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 44/1992 Sb., o náhradách za vykonávání funkce přísedícího, ve znění vyhlášky č. 313/1995 Sb., a další. Proto účastník položil Ústavnímu soudu hypotetickou otázku, zda by se přísedící mohli stejnou logikou nově domáhat vyplacení rozdílu oproti platu soudce nebo jiné více či méně ekvivalentní náhrady. S vědomím, že tato právní situace není předmětem ústavněprávního přezkumu v projednávané věci, je právě i použití argumentu ad absurdum pro dokreslení opodstatněnosti odlišného odměňování za obdobnou či shodnou práci Ministerstvem spravedlnosti namístě. Z výše uvedených důvodů proto účastník navrhl návrh zamítnout.