9. Advokátní tarif má ve vztahu mezi státem a advokátem povahu cenového předpisu (ceníku), který vylučuje ujednání o smluvní odměně. Aniž by bylo nezbytně nutné se do detailů zabývat konkrétním srovnáním náplní činností advokáta, je třeba připomenout, že ve všech případech jde, co do rozsahu ve větší či menší míře, bez ohledu na procesní označení těchto osob, především o výkon advokacie, přičemž aktivní advokát zpravidla vystupuje střídavě v různém procesním i mimoprocesním postavení, nezřídka i během jednoho pracovního dne. Kritéria pro určení mimosmluvní odměny za „výkon advokacie“ jsou v advokátním tarifu nastavena na různých místech odlišným způsobem, a to i tak, že výsledná výše odměn může být za zdánlivě totožnou nebo obdobnou práci odlišná, jak plyne nejen ze vztahu mezi § 9 odst. 5 a § 8 odst. 1, ale i ze samotného § 7 advokátního tarifu. Ministerstvo jako základní kritéria pro určování odměny advokáta zvolilo jednak kritérium tarifní hodnoty projednávané věci a alternativně kritérium určení/přiřazení tarifní hodnoty věci (§ 8 až 10a, včetně § 9 odst. 5 advokátního tarifu). Podle ministerstva jsou tato kritéria nastavena v souladu se zákonným zmocněním jasně, předvídatelně a tak, aby byl ve všech případech advokátům zajištěn přiměřený zisk. K problematice nerovnosti při odměňování advokátů se v minulosti vyjadřoval i sám Ústavní soud, který konstatoval, že není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 880/09 ze dne 15. 6. 2009, usnesení sp. zn. II. ÚS 2722/09 ze dne 18. 2. 2010, usnesení sp. zn. III. ÚS 84/10 ze dne 26. 1. 2010, usnesení sp. zn. IV. ÚS 812/10 ze dne 6. 4. 2010), obdobné plyne i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) [rozhodnutí ESLP ze dne 23. 11. 1983 ve věci Van der Mussele proti Belgii (stížnost č. 8919/80) a ze dne 18. 10. 2011 ve věci Graziani-Weiss proti Rakousku (stížnost č. 31950/06)].