19. Ústavní soud se významem opatrovníka při zastupování účastníka zvláště v soudním řízení zabýval opakovaně, včetně řízení o kontrole norem [již shora uvedené nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. 1. 2020 (28/2020 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 23/19 ze dne 28. 1. 2020 (43/2020 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020 (176/2020 Sb.)]. Dovodil, že normotvůrcem rozdílně stanovená odměna pro advokáty jako opatrovníky je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací i právem podnikat, vztaženo zejména k ustanoveným zástupcům podle § 30 o. s. ř. Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného osobě neznámého pobytu (nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19), osobě, která se z jiných zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení (nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19), opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (nález sp. zn. Pl. ÚS 23/19) a jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní (nález sp. zn. Pl. ÚS 26/19) se tak dle derogačních nálezů nesmí odvíjet od tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč stanovené v různých částech (hypotézách) nyní napadeného ustanovení.