22. Česká republika se kromě toho přistoupením k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením zavázala k pozitivnímu závazku v podobě zajištění rovných procesních práv osob se zdravotním postižením, neboť právě tyto osoby mohou potřebovat přijetí speciální úpravy k tomu, aby se mohly řízení efektivně účastnit. Podle Úmluvy je zásadní zajistit všem osobám rovnoprávný přístup ke spravedlnosti, a to i těm, které mají nějaké zdravotní omezení či postižení, může přitom jít o existenci odpovídající úpravy ustanovení advokáta jako prostředku zajištění právní pomoci (Antonovičová, B. Právo na přístup ke spravedlnosti a soudu pro osoby se zdravotním postižením. Soudce: profesní časopis soudců a soudů České republiky. Soudcovská unie ČR, o. s., 2020, roč. XXII, č. 3, s. 9-14). Jestliže Ústavní soud v citovaných nálezech dovodil, že na rozpor § 9 odst. 5 advokátního tarifu s principem rovnosti a právem plynoucím z čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny je třeba nahlížet taktéž optikou práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, pak je rovněž třeba upozornit, že v kontextu Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením je povinností státu zajistit osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními, mimo jiné prostřednictvím procedurálních a věku odpovídajících úprav, s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých nebo nepřímých účastníků a svědků při všech soudních řízeních, a to i ve fázi vyšetřování a předběžného řízení (podle čl. 13 Úmluvy). Podle Úmluvy je rovněž povinností států přijmout odpovídající opatření, aby umožnily osobám se zdravotním postižením přístup k asistenci, kterou mohou pro uplatnění své právní způsobilosti potřebovat (podle čl. 12 odst. 3 Úmluvy). Zrušení části advokátního tarifu stanovující sníženou odměnu za práci advokátu ustanovenému opatrovníkem osobě stižené duševní poruchou nebo osobě, která není schopna srozumitelně se vyjadřovat, proto v širším kontextu přispěje k naplňování cílů Úmluvy a pozitivních závazků státu.