40. Za § 13 se vkládají nové § 13a až 13c, které včetně nadpisů znějí:
㤠13a
Zadržení majetku orgánem Celní správy České republiky
(1) Orgán Celní správy České republiky může bez ohledu na práva třetích osob zadržet majetek, který by podle důvodného předpokladu mohl být majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce. Orgán Celní správy České republiky může po dobu nezbytně nutnou zadržet i dopravní prostředek, který majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce, dopravuje.
(2) O provedení zadržení majetku nebo dopravního prostředku pořídí orgán Celní správy České republiky protokol nebo úřední záznam. Stejnopis protokolu nebo úředního záznamu orgán Celní správy České republiky předá osobě, která má majetek nebo dopravní prostředek v době zadržení u sebe, poskytne-li nezbytnou součinnost k tomuto předání.
(3) Orgán Celní správy České republiky bez zbytečného odkladu informuje Úřad o zadržení majetku. Úřad bez zbytečného odkladu informuje orgán Celní správy České republiky o dalším postupu poté, co rozhodne podle § 12.
(4) Orgán Celní správy České republiky zadržený
a) majetek vrátí jeho vlastníkovi, a není-li znám, osobě, které byl zadržen, pokud Úřad rozhodl, že se nejedná o majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce podle § 12 odst. 1 písm. h), a
b) dopravní prostředek vrátí jeho vlastníkovi, a není-li znám, osobě, které byl zadržen, pokud uplyne doba nezbytně nutná k zadržení dopravního prostředku.
(5) Vydáním rozhodnutí o omezení nebo zákazu nakládání s majetkem podle § 12 odst. 1 písm. a) se zadržený majetek považuje za majetek odňatý podle § 12 odst. 1 písm. b).
(6) Správu odňatého majetku vykonává orgán Celní správy České republiky, který jej zadržel, nejde-li o majetek podle § 13 odst. 4, nebo nepověří-li Úřad výkonem správy tohoto majetku jiného.
Výkon působnosti orgánu Celní správy České republiky
Výkon působnosti orgánu Celní správy České republiky podle § 13a se považuje za výkon správy daní.
Prodej majetku
(1) Úřad může rozhodnout o prodeji majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jeho části, pokud je to
a) zapotřebí na úhradu nákladů spojených se správou tohoto majetku, a to v nezbytném rozsahu,
b) nezbytné za účelem ochrany tohoto majetku před ztrátou, znehodnocením, zničením nebo jiným poškozením, popřípadě pro zachování jeho provozuschopnosti, nebo
c) ve veřejném zájmu chráněném tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie, pokud převažuje nad právem na ochranu vlastnictví dotčené osoby.
(2) Při prodeji majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jeho části postupuje organizační složka státu přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících hospodaření s majetkem státu. Spravuje-li majetek správce majetku podle § 13 odst. 7, Úřad pověří v rozhodnutí podle odstavce 1 podle povahy majetku prodejem organizační složku státu.
(3) Výtěžek z prodeje na základě rozhodnutí podle odstavce 1 je vlastnictvím toho, kdo prodaný majetek vlastnil, a po dobu trvání mezinárodních sankcí je majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce. Výtěžek z prodeje spravuje Úřad, pokud není v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoveno jinak.“.