(2) Ubytování se poskytuje bezplatně pouze jednou a nejvýše po dobu 90 dnů po sobě jdoucích ode dne prvního udělení dočasné ochrany podle tohoto zákona (dále jen „maximální doba“), a to zejména v objektech, které slouží jako ubytovací zařízení. Doba ubytování téže osoby v jednotlivých objektech zařazených v evidenci se sčítá.