(2) Za bezúhonnou osobu se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nebyla

a) pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby více než 2 roky, nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti, ledaže její odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na ni z jiného důvodu hledí, jako by nebyla odsouzena, nebo

b) v posledních 5 letech pravomocně uznána vinnou z přestupku podle § 24 odst. 1.