A. Protiepidemická opatření při výskytu onemocnění virovou hepatitidou B:

1. hlášení onemocnění podle čl. 5;

2. zajištění odběru biologického materiálu od nemocného a jeho kontaktů k ověření diagnózy a zajištění odeslání biologického materiálu do příslušné vyšetřující laboratoře;

3. izolace; při zajištění izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého se postupuje podle jiného právního předpisu upravujícího podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění³);

4. lékařský dohled; u osob, které byly v kontaktu s nemocným akutní nebo chronickou virovou hepatitidou B, se provádí v délce 180 dní od posledního kontaktu; při vyšetření se postupuje podle přílohy č. 1 k této vyhlášce;

5. omezení uvedená v bodě 4 se nevztahují na osoby s prokazatelně prožitým onemocněním virovou hepatitidou B a na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost protilátek proti povrchovému antigenu viru hepatitidy B v ochranných titrech, kterou se rozumí minimálně 10 IU/L;

6. povinné, zvláštní očkování proti virové hepatitidě B pro sexuální kontakty osob s virovou hepatitidou B nebo nosičstvím HBsAg a osoby žijící ve společné domácnosti s osobami s onemocněním virovou hepatitidou B nebo nosičstvím HBsAg¹²);

7. zdravotnickému pracovníkovi, který nebyl očkován nebo byl neúplně očkován nebo je u něho známa neschopnost tvorby anti-HBs protilátek, a který byl současně při expozici krvi pacienta poraněn nebo došlo-li k závažné kontaminaci kůže a sliznic, se aplikuje 1 dávka specifického hyperimunního globulinu proti virové hepatitidě B v souladu se souhrnem údajů o přípravku; v případě neúplného očkování se zároveň pokračuje v očkování; u neočkovaných osob se očkování zahajuje;

8. u novorozenců HBsAg pozitivních matek se postupuje podle jiného právního předpisu¹²);

9. u dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů⁵)^{, 6})^{, 7}).