§ 3
<var>Čl. III</var>
Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 73/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb. a zákona č. 125/2023 Sb., se mění takto:
1. V § 6 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Uplatnil-li zaměstnanec nárok podle § 324a zákoníku práce, uvede v žádosti podle odstavce 1, zda byl ručitelem uspokojen a v jaké výši, a dále uvede identifikační údaje ručitele. Zaměstnanec je povinen informovat krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce o těchto skutečnostech i v případě, že nastanou po podání žádosti.“.
2. V § 10 odst. 1 se věta poslední zrušuje.
3. V § 10 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 22 zní:
„(2) Z přiznaného mzdového nároku Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce, před provedením srážek a odvodů podle odstavce 1, odečte
a) kompenzaci podle § 44b zákona o zaměstnanosti, pokud byla zaměstnanci přiznána, a to v rozsahu, který odpovídá odstupnému,
b) mzdové nároky v rozsahu, v jakém byl zaměstnanec uspokojen z ručení podle zvláštního právního předpisu22).
22) § 324a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.