STANOVENÍ DANĚ
§ 134
Poslední známá daň
Poslední známou daní se pro účely dorovnávací daně rozumí daň ve výši odpovídající součtu
a) daně vyměřené na základě podaného nebo nepodaného daňového přiznání,
b) případného rozdílu doměřeného na základě dodatečného daňového přiznání a
c) případného rozdílu pravomocně doměřeného z moci úřední.
§ 135
Samovyměření a samodoměření daně
(1) Daň tvrzená poplatníkem dorovnávací daně v daňovém přiznání se považuje za vyměřenou dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání, a to ve výši v něm tvrzené.
(2) V případě, že poplatník nepodá daňové přiznání v zákonem stanovené lhůtě, považuje se daň za tvrzenou ve výši 0 Kč; pokuta za opožděné tvrzení daně se neuplatní.
(3) Daň tvrzená poplatníkem v dodatečném daňovém přiznání se považuje za doměřenou dnem podání dodatečného daňového přiznání, a to ve výši tvrzeného rozdílu oproti poslední známé dani; to neplatí, je-li dodatečné daňové přiznání podáno v průběhu doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední.
(4) V dodatečném daňovém přiznání se neuvádí den zjištění rozdílu oproti poslední známé dani.
(5) Daň vyměřenou podle odstavce 1 nebo doměřený rozdíl podle odstavce 3 správce dorovnávací daně předepíše do evidence daní.
§ 136
Zvláštní ustanovení o doměření daně z moci úřední
K doměření dorovnávací daně z moci úřední může dojít také, pokud správce dorovnávací daně zjistí na základě postupu k odstranění pochybností, že poslední známá daň není ve správné výši.
§ 137
Vztah k prekluzivním lhůtám
Dodatečné daňové přiznání k dorovnávací dani na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné podat v posledním roce běhu lhůty pro stanovení daně.