12. K námitkám navrhovatele, který relativizoval procesní postup Ústavního soudu i závaznost a legitimitu jeho nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 poukazem na hlasovací poměry a odlišná stanoviska, NSS uvedl, že Ústava ani zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) nerozlišují mezi nálezy přijatými relativní či kvalifikovanou většinou a nálezy opřenými o rozhodnutí „kvalifikované menšiny“ – tedy plenárními nálezy vydanými v situaci, kdy se nepodařilo získat většinu devíti soudců pro zrušení zákona podle § 13 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Důvodem pro opětovný ústavní přezkum nemůže být ani personální obměna Ústavního soudu. NSS je vázán rovněž svými dřívějšími rozsudky (č. j. 2 As 199/2018-37 ze dne 30. 5. 2019 a č. j. 9 As 61/2018-64 ze dne 25. 7. 2019).