Základní ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

§ 2

Vymezení některých základních pojmů

§ 3

Použití občanského soudního řádu

Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na postup podle tohoto zákona občanský soudní řád.

(1) Tento zákon upravuje podmínky, za kterých lze v jednom občanském soudním řízení projednat a rozhodnout spory týkající se práv nebo oprávněných zájmů více osob (dále jen „hromadné řízení“), postup v tomto řízení a výkon rozhodnutí vydaného v tomto řízení.

(2) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie1).

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) hromadnou žalobou návrh na zahájení hromadného řízení, kterým se žalobce domáhá splnění povinnosti nebo určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není,

b) podobným skutkovým a právním základem rozhodné skutečnosti, které jsou stejné nebo které jsou podobné do té míry, že je účelné, aby práva nebo oprávněné zájmy založené na těchto rozhodných skutečnostech byly projednány a rozhodnuty v hromadném řízení,

c) skupinou více osob, které jsou tvrzenými nositeli práv nebo oprávněných zájmů založených na podobném skutkovém a právním základu,

g) identifikačními údaji jméno, příjmení, bydliště a datum narození, popřípadě rodné číslo nebo obdobný jedinečný identifikátor, fyzické osoby nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby,

d) zúčastněným členem skupiny člen skupiny, který se do hromadného řízení stanoveným způsobem přihlásil,

e) předpokladem členství ve skupině vymezení podobného skutkového a právního základu uplatňovaných práv nebo oprávněných zájmů skupiny,

f) individuálním řízením občanské soudní řízení sporné zahájené žalobou podle občanského soudního řádu před soudem nebo řízení před správním orgánem, který podle jiných právních předpisů projednává a rozhoduje spory vyplývající z poměrů soukromého práva, bez ohledu na to, zda se tato řízení týkají práv nebo oprávněných zájmů dvou nebo více osob,

i) podnikatelem fyzická nebo právnická osoba, která sama nebo prostřednictvím jiného vystupuje v rámci své obchodní činnosti, podnikání nebo samostatného výkonu svého povolání.

h) spotřebitelem fyzická osoba, která vystupuje mimo rámec svého podnikání nebo povolání,

(2) Za spotřebitele podle tohoto zákona se považuje i podnikatel, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahují 50 000 000 Kč.