39. Ústavní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že napadený § 51a zákona o pomoci v hmotné nouzi je v demokratickém právním státě nepřípustný, neboť porušuje princip individuální odpovědnosti za zavinění, neuspěl v testu proporcionality a zasahuje do práva na pomoc v hmotné nouzi zakotveného v čl. 30 odst. 2 Listiny, a proto ho zrušil. Napadená ustanovení § 50 odst. 2 až 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 327/2021 Sb., slouží výlučně jako procesní prováděcí úprava k § 51a zákona o pomoci v hmotné nouzi; bez § 51a zákona o pomoci v hmotné nouzi postrádají tato ustanovení smyslu, tudíž je Ústavní soud také zrušil. Právní následky derogace těchto ustanovení reguluje § 71 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu, což znamená, že na úhradu pravomocně uložených pokut nelze provádět srážky z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, a to ani ve fázi, kdy o srážkách orgán pomoci v hmotné nouzi již rozhodl.