4. Práva na pomoc v hmotné nouzi zaručeného v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se lze podle čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat jen v mezích zákonů, které toto základní právo provádějí. Podle navrhovatelky je rozsah daného práva na zákonné úrovni vymezen poměrně přesně v § 2, 3 a 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vzhledem k tomu, že ústavně zaručené právo je v rozsahu a podmínkách stanoveno až běžným (sc. podústavním) zákonem, stává se definice uvedená v tomto zákoně součástí ústavního práva v materiálním slova smyslu a požívá podle čl. 41 odst. 1 Listiny ochrany na úrovni ústavního pořádku. Napadená ustanovení nemění zákonnou definici hmotné nouze, nemění okruh adresátů dávek v hmotné nouzi, pouze umožňují, aby specifikované dávky pomoci v hmotné nouzi bylo možno užít, v některých případech až do výše 100 %, k uspokojení pohledávky vzniklé v sankčním přestupkovém řízení. Umožňují tedy vyvolat stav, kdy konkrétní osoba pomoc v hmotné nouzi nedostane. Napadená ustanovení tedy nadřazují zájem na vymožení některých pokut nad právo na pomoc v hmotné nouzi, což je podle navrhovatelky nepřípustné. Sociální právo chráněné v čl. 30 odst. 2 Listiny je potlačeno za účelem dosažení zájmu, který nemá ústavněprávní ochranu. Právo na pomoc v hmotné nouzi je tak možno v některých případech zcela vyprázdnit, což podle navrhovatelky představuje zásah do práva na lidskou důstojnost.