15. Na základě uvedeného zjištění přistoupil Veřejný ochránce práv k provedení testu proporcionality. Dospěl k názoru, že sledovaným cílem právní úpravy je motivace pachatelů vymezených přestupků vyvarovat se dalšího páchání přestupků, což je v obecné rovině legitimní cíl, avšak napadená právní úprava neobstojí u kritéria vhodnosti (druhý krok testu proporcionality), jelikož povede k zostření problému, k němuž směřuje. Příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi jsou osoby, které mají velmi malé příjmy, a nejsou schopny si zajistit životní potřeby vlastními silami. Výpadek příjmu odebráním přiznané dávky budou muset řešit jiným způsobem, nejčastěji formou nevýhodných zápůjček, nebo dokonce nelegální činností. Podle Veřejného ochránce práv nebyla napadená právní úprava vhodně zvolena, jelikož bylo možné stejného záměru docílit i šetrnějším způsobem. V zákoně o pomoci v hmotné nouzi (§ 51 odst. 6) již existují výjimky ze zákazu provádění výkonu rozhodnutí z dávek pomoci v hmotné nouzi, zákonodárce mohl zvolit úpravu, která by byla adresnější a nepostihovala by celou částku pomoci v hmotné nouzi. Ani v posledním kroku testu proporcionality – testu přiměřenosti – napadená právní úprava neuspěje, protože postihuje i osoby, které se vymezených přestupků nedopustily, a rovněž hrozící újma v podobě zabavení celého příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení i po několik měsíců není přiměřená vůči případnému preventivně-represivnímu působení na potenciální pachatele přestupku.