(1) Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za

a) trestný čin, za jehož spáchání trestní zákoník umožňuje uložení výjimečného trestu,

b) úmyslný trestný čin neuvedený v písmenu a), pokud byl za jeho spáchání fyzické osobě uložen

1. trest odnětí svobody převyšující 5 let a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 20 let,

2. trest odnětí svobody převyšující 2 roky a nepřevyšující 5 let a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 10 let,

3. trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynulo alespoň 5 let,

4. trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen nebo podmíněně odložen s dohledem, a neuplynuly alespoň 3 roky od uplynutí zkušební doby, bylo-li rozhodnuto, že se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo má-li se za to, že se osvědčil, nebo

5. jiný trest než trest odnětí svobody a od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí neuplynuly alespoň 3 roky, nebo

c) trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s nakládáním s municí, pyrotechnickým průzkumem nebo zacházením s neaktivním muničním předmětem anebo v souvislosti s nakládáním se zbraní, střelivem nebo výbušninou, jestliže neuplynuly alespoň 3 roky od vykonání trestu, jeho promlčení nebo prominutí anebo od uplynutí zkušební doby, bylo-li rozhodnuto, že se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo má-li se za to, že se osvědčil.