ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Předmět úpravy

Vymezení některých pojmů

Výkon státní správy

§ 1

Tento zákon upravuje

§ 2

Vyhovující bydlení

Vyhovujícím bydlením se pro účely tohoto zákona rozumí bydlení ve vhodném bytě na základě právního důvodu k užívání za účelem zajištění bytové potřeby, nejde-li o bydlení

§ 3

Způsobilý byt a vhodný byt

§ 4

Podpůrná opatření v bydlení

Podpůrnými opatřeními podle tohoto zákona jsou

§ 5

Potřebný

Potřebným se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, u které je v evidenci podpory bydlení (dále jen „evidence“) zapsán údaj o potřebě podpůrného opatření.

§ 6

Zvláštní zranitelnost

Zvláště zranitelnou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba,

§ 7

Podporovaná osoba

Podporovanou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, které je poskytováno podpůrné opatření.

§ 8

Poskytovatel

Poskytovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba s příslušným pověřením k poskytování podpůrného opatření (dále jen „pověření“).

§ 9

Nejvyšší přípustné nájemné

§ 10

Státní správa

§ 11

Hlavní město Praha

Působnost kontaktního místa vykonávají v hlavním městě Praze úřady městských částí podle přílohy č. 6 k tomuto zákonu, a to ve správních obvodech podle této přílohy. Statut hlavního města Prahy může výkon této působnosti svěřit jiným úřadům městských částí a upravit jejich správní obvody odchylně.

a) poskytování poradenství v bydlení (dále jen „poradenství“),

b) poskytování některých podpůrných opatření v bydlení (dále jen „podpůrné opatření“),

c) příspěvky na poskytování podpůrných opatření a příspěvek na správu bytu (dále jen „příspěvek na správu“),

d) informační systém podpory bydlení a

e) výkon státní správy v oblasti poskytování podpory podle tohoto zákona.

a) s tím, kdo se dopustil domácího násilí na členu domácnosti, nebo

b) příjemce dávky státní sociální pomoci, pokud rozhodný příjem jeho a členů jeho domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci navýšený o dávku státní sociální pomoci je po odečtení skutečných nákladů na bydlení podle zákona o dávce státní sociální pomoci nižší než částka životního minima příjemce dávky státní sociální pomoci a členů jeho domácnosti podle zákona o životním a existenčním minimu.

(1) Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí také stavba pro individuální nebo rodinnou rekreaci nebo jiný než obytný prostor podle zákona o dávce státní sociální pomoci.

(2) Způsobilým bytem se pro účely tohoto zákona rozumí byt splňující základní funkční standardy bytu podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu.

(3) Vhodným bytem se pro účely tohoto zákona rozumí způsobilý byt, který ve vztahu ke konkrétní osobě a členům její domácnosti vyhovuje

b) specifickým potřebám podle přílohy č. 3 k tomuto zákonu.

a) požadavkům na velikost a počet obytných místností podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu a

b) asistence v bydlení (dále jen „asistence“).

a) bytová podpůrná opatření, a to

3. podporované obecní bydlení, a

2. podnájemní bydlení nebo

1. bydlení s ručením,

a) která přísluší nejméně k jedné ze skupin osob podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu nebo

b) u které je v evidenci zapsán údaj o potřebě bytového podpůrného opatření nepřetržitě nejméně po dobu 3 let, aniž by u ní byl v evidenci v posledních 3 letech zapsán údaj o poskytování bytového podpůrného opatření.

(1) Pro účely tohoto zákona se nejvyšší přípustné nájemné rovná součinu podlahové plochy bytu a údaje o výši nájemného podle odstavce 2.

b) alespoň jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze pro celé jeho území.

a) nejméně 3 velikostní nebo dispoziční kategorie bytů a

(2) Údaje o výši nájemného u bytů vypočítá Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“) nejméně jednou ročně, přičemž vychází z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů bytů nebo z cenové mapy nájemného vydané Ministerstvem financí, a to pro

(3) Údaje podle odstavce 2 uveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách.

(1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají

c) Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce“),

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo práce a sociálních věcí,

d) krajské úřady a

e) kontaktní místa pro bydlení (dále jen „kontaktní místo“).

(2) Kontaktními místy jsou

a) obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle přílohy č. 5 k tomuto zákonu a

b) další obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které stanoví vláda nařízením.

(3) Správní obvody kontaktních míst stanoví vláda nařízením.

(4) Krajský úřad je nadřízeným správním orgánem úřadu městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města.

(5) Ministerstvo je nadřízeným správním orgánem krajského úřadu, není-li jeho nadřízeným správním orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí.

(6) Ministerstvo práce a sociálních věcí je nadřízeným správním orgánem krajského úřadu ve věcech

a) pověření k poskytování asistence,

b) příspěvku na poskytování asistence a

c) kontroly poskytování asistence a souvisejících povinností a dalšího vzdělávání pracovníků asistence.