(2) Osobou bez vyhovujícího bydlení je vždy osoba,

a) která bydlí s tím, kdo se dopustil domácího násilí na členu domácnosti; příjmy této osoby se ve vztahu k možnosti posuzování možnosti opatřit si vlastním přičiněním vyhovující bydlení neposuzují,

b) u které po úhradě nákladů na bydlení příjem domácnosti včetně dávky státní sociální pomoci nepřevyšuje částku životního minima domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci, nebo

c) u níž probíhá řízení o rozvodu manželství nebo zrušení partnerství podle občanského zákoníku anebo registrovaného partnerství podle zákona o registrovaném partnerství.