(3) Za osobu bez možnosti opatřit si vyhovující bydlení vlastním přičiněním se ve vztahu k příjmu domácnosti vždy považuje osoba, jejíž příjem nebo příjem její domácnosti nepřevyšuje částku

a) dvojnásobku životního minima domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci, nebo

b) trojnásobku životního minima domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci, jedná-li se o osobu uvedenou v odstavci 2 písm. c) nebo o osobu se specifickými potřebami uvedenými v příloze č. 3 k tomuto zákonu.