(1) Za bezúhonného se nepovažuje žadatel, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s vykonáváním činností při
pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.

c) realitním zprostředkování nebo činností s ním srovnatelných,

a) poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných,

b) správě majetku nebo činností s ní srovnatelných, nebo

(2) Bezúhonnost žadatele se dokládá způsobem podle § 82 odst. 3 vět první až třetí zákona o sociálních službách.

(3) Pro posuzování a dokládání bezúhonnosti člena statutárního orgánu žadatele se odstavce 1 a 2 použijí obdobně.