Změna zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
§ 40
<var>Čl. XL</var>
Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 73/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 125/2023 Sb. a zákona č. 408/2023 Sb., se mění takto:
1. V § 13 odstavec 3 zní:
„(3) Toto rozhodnutí lze vydat nejpozději do 5 let ode dne, kdy byla částka vyplacena. Tato lhůta se nevztahuje na možnost vydání dalšího rozhodnutí v téže věci.“.
2. V § 14 odstavec 3 zní:
„(3) Toto rozhodnutí lze vydat nejpozději do 5 let ode dne, kdy byla částka vyplacena. Tato lhůta se nevztahuje na možnost vydání dalšího rozhodnutí v téže věci.“.
1. Lhůta pro zánik nároku na vrácení, popřípadě náhradu částky podle § 13 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se v případě nároku, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní také ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Lhůta pro zánik nároku na vrácení, popřípadě náhradu částky podle § 14 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se v případě nároku, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní také ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.